Říjen 2009

Moje kresba

31. října 2009 v 16:05 Moje tvorba
Tak jsem něco nakreslila a rozhodla jsem se vám to ukázat :-) Námět jsem viděla na internetu a maličko jsem si to upravila (něco ubrala, něco přidala...). Takže tady to je :-)

Diplom pro Ciri

31. října 2009 v 11:42 Diplomy a SB
Tak, s malým zpožděním dodávám diplom pro Ciri, je s Aragornem. Doufám, že se ti bude líbit :-)

Emiliana Torrini

30. října 2009 v 18:00 Soundtracky a jiná hudba
Tuhle písničku miluju :-) Má krásná slova i melodii. Možná, že ji znáte, protože jí nezpívá jen Emiliana, naše islandská zpěvačka, ale i ostatní zpěváci...

Podle mě má moc krásný hlas... Takový zvláštní a jiný než většina zpěvaček...

Nové SB

30. října 2009 v 8:55 Diplomy a SB
Tak, mám nové SB. Je jím Ciri, s nádherným blogem o Pánu prstenů :-) Blog najdete ZDE, tak ho určitě navštivte. Mimochodem, dostala jsem od ní moc krásný diplom se Samem, Ciri, děkuju :-)

Nadpis :-)

29. října 2009 v 15:23 Moje tvorba
Tak, už zase nevim nadpis :-( Clarett se mě ptala, jestli bych sem nenapsala něco o tom, jak jsem to psala nebo tak... Takže se o něco takového pokusím...

Vždycky jsem chtěla napsat knížku, protože jsem znala Clarett a ta mi vždycky něco ze své tvorby předčítala. Taky jsem chtěla něco napsat, něco, na co bych mohla být pyšná... Ale nic takového nepřicházelo. Měla jsem rozepsané dvě knihy, ale nebylo to ono. A pak jsem si jednou o prázdninách přečetla Eragona. Nevím proč, ale právě tahle kniha mě inspirovala k tomu, napsat fantasy. (Pána prstenů jsem tehdy ještě nečetla). Eragon se mi moc líbil a taky jsem chtěla vymyslet si svojí vlastní zemi, svůj jazyk a všechno kolem toho. A tak to začalo. Postupně (během těch dvou let) jsem svou zemi více a více zdokonalovala a předělávala. Děj jsem neměla vůbec vymyšlený, psala jsem to stylem - napíšu kousek a nechám se překvapit, jak to dopadne. Sama jsem nevěděla, co bude dál. Každý den jsem psala a psala, bylo to pro mě dobrodružství. Příběh jsem prožívala s postavami, nevěděla jsem, co se stane. Myšlenky mi samy plynuly, ruka sama jezdila po papíře...
A pak přišla krize. Nevěděla jsem, jak dál, neměla jsem chuť psát... Začala jsem více číst a to mě k psaní znovu přivedlo. Z šuplíku jsem vyndala starý známý sešit a znovu se ponořila do děje. Mou hnací silou bylo to, že to pak někomu dám přečíst. Několikrát jsem si to představovala. Jednou, když jsem byla nemocná, jsem se do příběhu opravdu zažrala :-) Psala jsem a psala a postoupila jsem o veliký kus dál. Blížila jsem se konci. Začátek jsem několikrát přepisovala - přeci jenom jsem to psala před dvěma lety :-)
No, a teď je konec...
Tak se mějte krásně a doufám, že vás tenhle článek neunudil k smrti :-D
Vaše budoucí spisovatelka Caddy :-D

Nový design

28. října 2009 v 18:33 O mně a o blogu
Tak, jak jste si jistě už všimli, mám nový design. Jako obvykle ho dělala Clarett, takže všechny pochvaly atd. směřujte k ní :-)
P.S. Moc děkuju Clarett, je krásný!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Moje kniha

27. října 2009 v 17:39 Moje tvorba
Tak, tady jsou informace o knížce, kterou jsem nedávno dopsala. Nevim, jestli vás to zajímá nebo ne, ale prostě to máte tady :-D

Takže, nejdřív název. Vymyslela jsem ho nedávno a ještě není platný, ale možná to tak bude: Děti proroctví aneb Záchrana Okavinie... Jen tak pro informaci - Okavinie je vymyšlená fantasy země, ve které se děj odehrává...

Postavy (já vím, ta jména nejsou moc hezký, ale před dvěma lety se mi ještě líbila a už jsem si na to tak zvykla, že by bylo divný ta jména měnit...): hlavními hrdiny jsou Diana (14) a Danny (15), a pak ještě Labexie a Labefana (dvě královny)...

Počet kapitol: asi 17, ale ještě to není dokončené... A má to zatim jen 48 stránek, když k tomu počítám první stranu, kde je jen moje jméno a název knihy, a poslední stranu - obsah...

Ještě vám sem napíšu věnování: Tato kniha patří všem, kteří mě celou dobu podporovali a důvěřovali mi... Zvláště bych chtěla poděkovat kamarádce Klárce, která mě na nápad napsat knížku přivedla a věřila mi, kamarádce Věře, celé mé rodině, která četla knihu jako první, a ostatním kamarádkám z blogu, které mě nadšeně povzbuzovaly...

A teďko děj. Nezaručuju vám, že ho pochopíte, ale budu se snažit :-) Nejdřív něco na úvod, abyste děj aspoň trochu pochopili...
Jako my máme státní symboly a znaky, Okavinie má Věnachrok (POZOR, to je klíčové slovo, důležité!!!), což znamená - ci na ochranu Okavinie. Je to deset různých věcí z různých koutů Okavinie, které jsou uloženy v Nejstarším chrámu v Tilio Fann (= Prastarém městě) a chrání celou zemi; působí na ni magicky. Jenže pak přišly dvě sestry. Dvě sestry, které toužily po moci a vládě. Bohužel se jim podařilo přesvědčit lidi (možná s použitím magie a zlých kouzel), že bez Věnachrok budou silnější, a tak lidé Věnachrok zničili. Konečně byla Okavinie slabá a dvě královny mohly nastoupit na trůn. Okavinijský lid začal trpět. Královny využívaly bohatství a majetek jiných lidí ve svůj prospěch a Okavinie začala chřadnout. Jedinou nadějí pro lidi bylo staré proroctví -
Až Okavinii bude sužovat krutovláda jejího panovníka, zjeví se dívka ze Světa Jinde, spolu s dítkem Okavinie najdou nové Věnachrok a zachrání Okavinii!!! (Svět Jinde je normální svět, ve kterém žijeme). A nastal čas. Dívka ze Světa Jinde se dostala do Okavinie a setkala se s Okavinijským chlapcem. Po nějakém čase se vydali na cestu hledat nové Věnachrok. Jediným klíček jim byla malá knížka, ve které jedna z Okavinijských věštkyň předpovídala přibližná místa, kde by se měly nové Věnachrok nacházet. Děti musí projít celou zemí, najít nové Věnachrok a dopravit je do Tilio Fann. Pak bude Okavinie v bezpečí a královny budou svrženy...

Nekoukejte na to, jak se tam opakují slova, nebo jak je to napsáno slohově, tak to není myšlené... Je to jen pro to, abyste si to dokázali představit...

Já vím, je to obyčejný děj... Připadá mi, jako bych ho celý zkopírovala od jiných autorů... :-( Ale teď už nevím, jaký jiný námět bych měla použít...

No nic, už mě nenapadá nic jiného, co bych mohla o své knize ještě sdělit, takže se loučím a blahopřeju všem, kteří to opravdu dočetli až do konce :-)
Vaše "spisovatelka" Caddy :-D


Regina Spektor

26. října 2009 v 20:37 Soundtracky a jiná hudba
Tak, po delší době zase nový článek...
Takže, Regina Spektor je talentovaná zpěvačka s úžasným hlasem a trochu zvláštním stylem. Původem je z Ruska. A já vám od ní sem dám jednu písničku, která se jmenuje Laughing With...

Jinak taková jedn anovinka - dneska jsem byla u zubaře :-( Bylo to strašný, ale jsem ráda, že to mám za sebou... :-)
Jo, a brzy (možná) čekejte nějaký článek týkající se té mojí knížky :-)
Mějte se krásně
vaše Caddy

Výlet na muzikál

22. října 2009 v 17:32 O mně a o blogu
Tak... a co teď psát? Jak začít?
Prostě jsme dneska jeli s Klubem mladých diváků na generálku muzikálu KUDY KAM. Možná jste o tom už něco slyšeli.... Ale já vám o celém výletě budu vyprávět :-)
Takže, ráno jsme vyrazili do Prahy a po nějakém procházení po Václaváku jsme dorazili do Státní Opery, kde se představení mělo odehrávat. Ohlásili nám, že bude asi 20 minut zpoždění, talže se čekání nesnesitelně protáhlo, ale nakonec se přeci jen otevřely dveře a my jsme mohli spatřit ten nádherný sál!!! Sedli jsme si na pohodlná sedadla a představení mohlo začít. Ještě před tím nám pan Horáček (to je autor textů a mimochodem seděl dost blízko mě, skoro přes uličku :-D) chtěl říct pár slov, ale protože nešel mikrofon, řekl je jen tak a přesto ho všichni slyšeli. Je moc sympatickej a milej :-)
Muzikál byl ve verších a byla to skutečná nádhera!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Opravdu, děj, tak nádherný a překrásný, i texty a melodie písní. Děj vám nebudu vyprávět, protože to opravdu nejde (že jo, Clarett). Ale odnáším si skvělé zážitky!!!!!!!!!!!!!!! Všichni ti skvělí herci a zpěváci!!!!!!!!!!!!!
Ach jo... Přestože to trvalo tři a čtvrt hodiny, mohlo to být delší... :-D
Tak se mějte krásně :-)
Vaše nadšená Caddy

Cože???????????????????????????

20. října 2009 v 16:32 Narozeniny slavných
Cože??? tak to nemám slov!!! Hádejte, kdo dneska slaví!!! Na něj jsem prostě zapomenout nemohla!!! Je to VIGGO MORTESNEN!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ano, náš milovaný Aragorn slaví své 51. narozeniny!!! Tyjo, do něj bych to neřekla, vypadá na mladšího :-)
Jinak přeju vše nej nej, já už nevim, co mám psát :-)

Směs

19. října 2009 v 16:59 Různé
No, jinak se to vyjádřit nedalo, protože vám v tomhle článku chci říci mnoho novinek...
  • 1) Dostala jsem diplom od Klaras - je nádherný, díky Klaras :-)
  • Dneska slaví Michael Gambon! Pro ty, kdo ho neznají - hrál v Harry Potterovi Brumbála :-) Už je mu 69 :-)
  • A poslední zpráva - moje babička s dědečkem byli v Izraeli (na týden) a právě se vrátili. Bylo to moc krásný, poslouchat všechno to vyprávění... Jak chodili opravdu po těch místech, kde žil Ježíš (jako je samozřejmě Jeruzalém, pak Betlém, Getsemanská zahrada, hora Sinaj...) Mě dovezli stříbrný Jeruzalémský křížek :-)
No, to je snad všechno, doufám, že jsem na nic nezapomněla...

Já se z toho asi zblázním!!!

18. října 2009 v 12:08 Narozeniny slavných
Tak za prvé bych chtěla zmínit mé spřátelení s moc milou holkou, kterou asi všichni znáte - s Alexys. Je moc nadaná a její blog je asi hlavně o její tvorbě.
Takže, jsem moc ráda!!!

A za druhé, hádejte, kdo má dneska narozeniny??? Pokud řeknete Zac Efron, tak se mějte přede mnou na pozoru, ale je to bohužel pravda. Možná se ptáte, proč to tady zmiňuji, ale dnes totiž slaví ještě někdo. Někdo daleko lepší a šikovnější.
Hádejte!!! Ne, nebudu vás napínat - Howard Shore!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Je to pravda!!! Už mu je 63!!!
Skládá hudbu do filmů (mimochodem, složil už opravdu hodně!!!) a objevil se i jako herec v King Kongovi, ale bohužel nevím, jakou roli hrál :-(
No nic, tak ahoj :-)
Caddy

Konec

17. října 2009 v 21:15 O mně a o blogu
Tak... Konec...
Nebojte se, pokud si myslíte, že tím myslím konec blogu, to ne. Myslím tím, že jsem dva roky psala knihu a teď jsem jí dokončila!!!!!!!!!!!!!!!!!! Opravdu!!!!!!!!!!!! Mám z toho takový zvláštní pocit... Samozřejmě ještě není úplně hotová, ještě zbývá ji přepsat a opravit chyby a tak...
Jenom jsem vám to chtěla sdělit :-)
Tak se mějte krásně a držte mi prosím palce se zítřejší mší svatou, jak tam budeme zítra hrát. Bohužel jedna holka onemocněla, takže budeme zpívat jen čtyři, což je dost žalostné :-(
Mějte se krásně :-)
Vaše Caddy

P.S. Alexys, pokud zavítáš ke mě na blog, jsem MOC ráda, že ti je líp!!!!!

Další článek o ničem

16. října 2009 v 18:05 O mně a o blogu
Tak... Zase mám chuť psát a nevím co... Takže se připravte na plno nesmyslných blábolů :-)
Třeba to, že se mi strašně líbí tohle počasí :-) Nebo že v neděli zpíváme v kostele s kamarádkama kytarovou dětskou mši :-) Nebo že zítra jedu na koncert.... Tohle je fakt článek na nic, ale co s tím mám dělat??? No nic, doufám, že mi odpustíte tohle blábolení :-(
Jo a ještě bych vás moc chtěla poprosit o to samé jako Clarett - jedna holka z blogu - Alexys- má veliké problémy. Byla bych moc ráda, kdybyste jí povzbudili, potěšili. Adresu má u Clarett na blogu...
A další věc, která s tím nemá nic společného - je to takový recept na dorbou náladu. Tedy aspoň mě to pomáhá. Udělejte si horké sladké kakao, do něj hoďtě kus čokoládové zmrzliny, zamíchejte a vypijte :-) Pak si můžete někam sednout, pozorovat sníh a přemýšlet o všem možném.
Mějte se hezky :-)
Caddy

Píseň z Vesnice

11. října 2009 v 14:53 | Caddy |  Soundtracky a jiná hudba
Tak mě jen tak napadlo vám sem dát jednu skladbu z Vesnice, která se mi moc líbí :-)
Přeju vám příjemný poslech :-)

Taková povídka...

11. října 2009 v 14:47 Moje tvorba
Napsala jsem takovou povídku. Je o ničem a je v ní jen jedna postava - dívka Rían. Má to být spíš založený na popisy...

Rían stála na vysokém pahorku a hleděla do dáli. Hleděla na klidné moře, které se táhlo až k obzoru. Tisíce vlnek si vesele pohrávaly na hladině a naplňovaly Rían radostí. Stála tam dlouho a nehybně, jen lehký vánek si pohrával s jejími tmavě modrými šaty. Veliké zlatorudé slunce vycházející za obzorem jí svými paprsky čechralo dlouhé měděně se lesknoucí vlasy, které jí v hustých kudrnách spadaly na ramena.
Rían se blaženě nadechla a očima hltala tu krásu. Její oči svítily v bledém obličeji jako dva ametysty; jako tisíce rozkvetlých fialek. Rían v nich pečlivě ukrývala moudrost a obětavost, kterou však mohl poznat jen ten, kdo s ní promluvil. V obličeji měla jemné a nenápadné rysy, které její krásu ještě zdůrazňovaly. Byla to veselá dívka, všemu se dokázala zasmát, na všem dokázala vidět krásu. Často si vycházela sama do přírody, kde mohla v tichu přemýšlet. To jí pak vždycky na tváři pohrával tajemný úsměv.
Rían se zvolna otočila a začala pomalu scházet z pahorku. Šla bosa, ale drobné kamínky bodající do nohou jako by necítila. Šla po kamenité cestičce vlnící se krajinou. Lem jejích šatů sbíral z vršků travin ranní rosu třpytící se jako drobounké perly a jemně studil do nohou, ale toho si Rían také nevšímala. Kráčela hrdě a vznešeně jako královna a směřovala k lesu.
Jakmile vešla do lesního šera, do kterého se prodralo mezi stromy jen pár zlatých paprsků, něco se v ní probudilo - v lese se cítila opravdu doma. Pohlédla nahoru na klenbu zelenavých stromů, které tvořily jakousi střechu. Kolem ní rostly mohutné smrky, které stály jako na stráži a majestátně vyhlížejícími větvemi jí chránily, bělavé ladné břízky zase svými jasně zelenými lístečky laskaly Ríaniny bílé paže a ušlechtilé jasany ji zvaly k tanci. Ano, ti všichni Rían znali a obdivovali...
Mezitím došla až ke studánce, ve které se stříbrně třpytila čistá voda. Rían si sedla na okraj a nabrala do dlaně pár kapek, které opět nechala volně stéci dolů. Pak spatřila o kus dále rozkvetlou jabloň. Uchopila do svých štíhlých prstů narůžovělý lístek a šťastně se usmála. Tady se cítila tak krásně...
Ale čas běžel, musela se vrátit do města. Šla po kamenné cestě divokou krajinou a tvář se jí nepatrně stáhla. Neměla ráda město. Jen samý hluk a spěch. Ale Rían měla ráda klid, ticho, samotu... Cesta uběhla rychleji, než si Rían přála, ale rodiče jí čekali. Spíš práce jí čekala. Pocházela z chudé rodiny, rodiče tvrdě pracovali. A ona se musela postarat o všechno ostatní.
Rían stála u želetně tepané brány, ve které se skvěl nádherně zdobený erb. Rían se zastavila, protože dál jít nechtěla; ve městě vždycky jako by ztratila svobodu. Aby si dodala odvahy, pomyslela na jediné mésto ve městě, kde to měla ráda - kihovnu. Dokázala by celé dny sedět v měkkém křesle u vesele hořícího krbu a probírat se svitky pergamenů, tenčími knížečkami i tlustými svazky. V celé knihovně bylo ukryto mnoho tajemstvích, mnoho poznatků a lidské moudrosti...
Touto myšlenkou se posílila, zlehka zaklepala na bránu, šeptla heslo a vešla dovnitř. Město jí uvítalo svým obvyklým hlukem a shonem, ale Rían to tentokrát nevadilo. Myslela na moře táhnoucí se do dálky, hluboký les, studánku... všechny ty krásné věci jí naplňovaly radostí, a tak se jen usmála na strážce, vesele si poskočila a vydala se k domovu...

Já vím, asi se vám to nechce číst celé, ale byla bych moc ráda, kdybyste mi řekli upřímnou kritiku...
Mějte se krásně :-)
Vaše Caddy

O ničem

9. října 2009 v 18:58 | Caddy
Ahojte :-)
Myslím, že je čas na nový článek, ale bohužel nemám ani tušení o čem. Takže pokud budete tak trpěliví a dočtete tohle až do konce, bude to na gratulaci :-) Tak o čem mám psát? Třeba o tom, že jsme dneska psali dva testy? Že jsem měla referát? Že mám strašnou chuť něco psát, ať už článek na blog, knížku nebo povídku? Že jsem se zamilovala do The Village soundtracku? Všechno jsou to takové střípky z mého dne a jsou absolutně nezajímavé :-)
Tak se mějte a doufejte, že se tu objeví něco zajímavějšího :-)
Vaše Caddy

Líčení - příroda

4. října 2009 v 12:12 | Caddy |  Moje tvorba
Ahoj,
tohle jsem psala v 7. třídě, tak na to, prosím, berte ohled :-) Jen tak jsem si prohlížela staré sešity a tohle na mě vykouklo, tak vám to sem jen tak pro zajímavost dávám :-)

Vidím říčku klikatící se uprostřed krajiny. Její neklidná voda omývá malé oblázky i větší kameny a spěchá dál a dál. Kamenitý břeh říčky pozvolna přechází v jemnou zelenou trávu. Je ráno, takže se na stéblech trávy ještě skví kapky rosy jako maličké perly. Přímo u mě rostou rozkvetlé hořce, a protože vane příjemný vánek, jejich fialové zvonky se kývají ze strany na stranu a tím mě zdraví. Kolem vesele bublající a šumící říčky stojí řada vysokých smrků jako ochrana. Jejich větve šumí ve větru a vypráví si tajemné příběhy.... Mohutné a majestátně vyhlížející smrky vlídně svírají úzké koryto říčky ve své náruči. Obloha plná malých bílých beránků se odráží do malých vlnek řeky, třpytící se jako diamanty. Je to jako v ráji a mě se nechce odejít...

To je všechno :-)