Leden 2010

Záhadný stařec

31. ledna 2010 v 19:20 | Caddy |  Moje tvorba
Tak, další povídka... Děj je trochu nesmyslný a trochu i nudný, ale snad to přetrpíte :-)

Na pokraji lesa žil jeden stařec. Jedinou společnicí v jeho domě byla stará a líná kočka Sally. Stařec Ezechiel si na všechno vystačil sám - sám si navařil, vyspravil šaty a pospravoval vše, co bylo třeba. Byl to velice moudrý člověk a vyznal se v přírodě a léčení. Mnozí lidé k němu chodili pro radu až ze vzdálené vesnice. Hnědé vlasy už měl protkané bílými pavučinkami, stejně jako dlouhý plnovous. Měl velmi vrásčitou kůži, ale lehký krok a neobyčejně bystré, moudré a laskavé oči. Každé prosbě o radu vyhověl a mnohdy poslal i nějaké bylinky.
Dnes ráno se Ezechiel opět vydával na svou obvyklou obchůzku po lese - nasbírat bylinky. Cestu mu ale zpestřilo neočekávané setkání. V pletené vestě, flanelových kalhotách a s vyřezávanou holí a košíkem v ruce si vykračoval po cestě jako obvykle. Bystře se rozhlížel kolem sebe a hledal bylinky, když vtom uslyšel dětský zpěv. Velmi se podivil, neboť do lesa mnoho lidí nechodilo. Zpěv se blížil a blížil a po starcově tváři se rozlil blažený úsměv. Dívčí hlásek čistý jako stříbro zpíval o rozkvetlých loukách, zurčících potůčcích a lesních vílách. Hlásek se stále přibližoval, až byl velice blízko.
A najednou se na cestě objevilo malé děvčátko a stále si zpívalo. Když uvidělo Ezechiela, zastavilo se, vesele se usmálo a řeklo: "Dobrý den, pane, jmenuji se Betsy a jsem z vesnice. A kdo jste vy?" Stařec se usmál a laskavě řekl: "Já jsem Ezechiel, bydlím kousek odsud. Právě tady sbírám bylinky. Ty ráda zpíváš, Betsy?" Betsy přikývla. Byla to asi sedmiletá dívenka s blonďatými copánky a červenými mašlemi. Její oči zářily jasnou modří jako dvě studánky a v nich se zrcadlila nevinnost a oddanost. Betsy si zapískala krátký nápěvek a řekla: "Ezechieli, můžu s tebou jít na bylinky?" Stařec s úsměvem souhlasil, a za chvíli už Betsy věděla, kterou bylinku použít na bolesti hlavy, jaká je na horečky, a co vzít na kašel. Zdálo se, že jí to velmi baví a po chvíli řekla: "Víte, jste na mě moc hodný a je s vámi legrace. Doma na mě tatínek moc hodný není..." Při těch slovech se malinko zachmuřila, ale pak si zase začala prozpěvovat, chytla se Ezechiela za ruku a vykročili k domovu.
Uběhlo mnoho dní a Ezechiel na setkání s Betsy pořád myslel. Vše bylo jako dřív, lidé k němu chodili pro rady a pro bylinky... Jen pořád viděl Betsyin milý usměvavý obličej a její laskavý hlásek. Jednoho dne zrovna seděl na lavičce před domem a pokuřoval dýmku, když uviděl, jak se k němu namáhavě blíží jakýsi muž. Muž se přiblížil a promluvil povýšeným hlasem: "Já jsem švec Aaron, nejbohatší ze vsi, abys věděl." Samolibě se usmál a pokračoval: "Víš, starochu, já bych sem vůbec nechodil, ale lidi z vesnice mi říkali, že znáš nějaký bylinky. Mám nemocnou dceru." Stařec byl ohromen. Jak může být někdo tak namyšlený? Ale jeho úkolem bylo pomáhat lidem. Ezechiel se laskavě a soucitně usmál a právě se chystal něco říct, ale jakmile Aaron uviděl tento úsměv, přerušil starce a řekl: "Vlastně tě nepotřebuju. Jsi jen starý blázen a o léčení nic nevíš. Dojedu si do města pro pravého doktora." Rázně se otočil a odešel. Ezechiel si povzdychl, ale pomyslel si, že s jeho dcerou to nejspíš není tak vážné, když si švec myslí, že stihne dojet až do města a zpátky.

Stařec už na onu událost skoro zapomněl a jednoho dne se vydal do vesnice pro zásoby. Ve vesnici bylo pár obchodů, tak si nakoupil to nejpotřebnější a sedl si na lavičku. Na vedlejší lavičce odpočívaly dvě vesnické drbny, které probíraly všechno možné. Teď zrovna mluvily vzrušeným hlasem a ať dělal Ezechiel, co chtěl, musel je vyslechnout. "No, a víte, že ševcova Betsy umírá? Prý byl Aaron u Ezechiela, ale je to pěknej nafoukanec, ten švec, takže jel do města pro učenýho doktora. Ale je to taky blázen, vždyť to nemůže stihnout..."
Do Ezechiela jakoby uhodil blesk. Střídalo se v něm nesnesitelné horko a ledový chlad. "Je to ta Betsy, se kterou se setkal v lese? Je to ta malá milá dívenka? Jediný člověk, který s ním mluvil bez zábran a s otevřeným přátelstvím? Ale vždyť je ještě mladá a celý život má před sebou! Byl by jí určitě vyléčil, ale ševcova nadřazenost a pýcha jí odsoudily k smrti. Náhle jakoby Ezechiel zestárl aspoň o deset let. Obličej ztratil mladý výraz, který se skrýval v očích, místo něj nastoupilo utrpení a smutek. Ztěžka se zvedl z lavičky a procházel ulicí, až došel až k obchodu s názvem: Ševcovství - Aaron.
Vešel dovnitř, kde stála u pultu mladá žena s uplakanýma očima. Stařec řekl: "Přišel jsem navštívil Betsy." Žena se rozplakala, ale v Ezechielovi cítila oporu, a tak řekla: "Omlouvám se vám. Je to tak strašné, proč zrovna naše Betsy? Vždycky byla tak veselá... Nic špatného neudělala... A ten blázen Aaron pohrdá starcem Ezechielem (muže před sebou nepoznala), před čtyřmi dny jel do města. Každý ví, že to nemůže stihnout. Naše Betsy už nemá naději..." Ezechiel jí uklidňoval svým upřímným a laskavým hlasem a za chvíli už seděl u Betsyiny postele. Snažil se usmívat, ale pohled na bledou drobounkou dívenku mu vnášel do srdce zármutek. Betsy neztrácela naději, a když uviděla Ezechiela, radostně se rozesmála. On jí pevně stiskl ruku a usmál se na ní. Seděl u ní dlouho, vyprávěl jí příběhy, zpíval si s ní... Betsy byla o mnoho šťastnější a na celé odpoledne zapomněla, že se jí chvíle života krátí. Ezechiel se s ní loučil tak srdečně, jako by to bylo naposled. Betsy mu také pevně podala ruku a objala ho. Starcovi se zamlžily oči, ale snažil se to nedat najevo. Naposledy se s ní rozloučil a odešel...

Druhého dne se vesnicí roznesla zpráva: "Betsy žije a je úplně zdravá!!!" A už mohli vesničané pozorovat malou dívku, jak radostně tančí vesnicí a vesele si zpívá. Když se Aaron vrátil, zjistil, že doktora už není potřeba. Betsy byla úplně zdravá.
Nikdo nikdy nezjistil, jak a kdo jí uzdravil, ale jedno bylo jisté, starce Ezechiela už nikdo nikdy nespatřil...

Emiliana Torrini v Praze!!!

29. ledna 2010 v 12:18 Soundtracky a jiná hudba
Ty jo!!!!!!!!!!!!! Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ale začnu od začátku a připravte se na to, že to celé opíšu do nejmenších podrobností, takže to nejspíš bude dost dlouhé :-) (ještě malá poznámka - líčím to v prvním pádě množ. čísla - my; ale jsme holky, jaké i/y tedy mám psát??? :-D Tak mi teda odpusťte ty chyby... :-()

Nejdříve jsme jeli autobusem do Prahy. Cesta uběhla rychle a bez potíží, takže jsme vystoupili a metrem jsme se dostali na zastávku Jiřího z Poděbrad, odkud je to blízko k Paláci Akropolis. Okolí bylo pěkně ošklivé, vysoké domy, rozbitá okna, nikde ani človíček a pěkně ostrý mrazivý vítr. Ale nakonec jsme se dostali až k paláci. Celou cestu jsme si s Iness a Clarett opakovali, jak je to úžasné a jaká asi bude Emiliana a tak... Vešli jsme dovnitř, abysme se podívali, jak to tam vypadá a tak a najednou jsem zaslechla, jak se baví dva šatnáři s mužem v mírně pomačkaném obleku a delšími vlasy. Úplně náhodou jsem zachytila otázku: "A kdy vlastně vystupuješ?" A muž odpověděl: "V sedm" A tak jsem si pomyslela, že je to možná ten Selfbruh, jehož jméno bylo napsané mezi vystupujícími na mé vstupence. A když jsme se o tom bavili s holkama, zjistili jsme, že jel dokonce s náma metrem!!!
Potom jsme v okolí hledali nějakou normální kavárnu, kde bysme počkali na Klaras, se kterou jsme měli sraz. Nakonec jsme sedli do jedné hospůdky, kde jsme si dali čaj s mlékem (úplně jako v Anglii!!!) a horké maliny s vanilkovou zmrzlinou a se šlehačkou... Bylo to skvělý!!! :-)
Klaras měla nějaké potíže s vlakem, takže dorazila později,a le stejně jsme se setkali. Je hrozně milá a jsem ráda, že jsem jí poznala!!!!!!!!!!!! :-) Chvíli jsme povídali, ale protože jsme tam chtěli být mezi prvními, šli jsme přímo do Akropolis. Dali jsme si věci do šatny a čekali... Selfbrush (ano, byl to opravdu on) si tam pořád povídal s těmi šatnáři a občas sešel po nějakých schodech a zase se objevil.
Konečně dali pryč řetěz a my jsme s Klaras, Clarett a Iness seběhly rychle dolů. Bylo nám málem na omdlení, když jsme vešli do sálu a viděli to pódium, na kterém měla stát Emiliana!!!
Protože jsme byli mezi prvníma, stoupli jsme si hned k pódiu!!!!!!!!!!! Měli jsme obrovské štěstí!!!
Potom přišel Selfbrush a zpíval asi pět písniček. Měl skvělej hlas, dokázal s ním pracovat. Zpíval v úžasných vejškách a přitom čistě, ale zazpíval i hloubky...
Pak byla krátká přestávka a přišla Lay Low. Je také islanďanka a má dokonalý hlas!!!!!!!!!!!! Já jsem jí předtím neznala, ale je krásná, milá a skvěle zpívá!!!!!! Pozdravila nás a řekla pár vět v angličtině, a potom začala zpívat (hrála k tomu na kytaru). Po nějakých písničkách se k ní přidali ještě dva kytaristé, bubeník a ještě jeden, který hrál na elektrické piáno, xylofon atd. Já nevím, ale prostě nedokážu vyjádřit, jak mě to nadchlo. Připadá mi, že čeština je na to příliš chudá. Očima jsem doslova visela na Lay i na ostatním hudebnících. Obzvlášť ten jeden kytarista, který stál asi metr ode mě, hrál skvěle. Měl hrozně rychlé prsty a to, co dělal s tou kytarou, jsem v životě neviděla!!!!!! Mohlo mu být kolem třiceti (nemám vůbec odhad, takže byl možná starší, možná mladší, promiňtě...) a byl hrozně milý a několikrát se na mě podíval a usmál se :-) A Lay měla hrozně dobrý rytmus a tu hudbu prožívala!!! A často se na sebe s ostatními podívali a usmáli se, jakoby si dodávali odvahy a povzbuzovali se. Jednou zase Lay hrála a měla zavřené oči a ten kytarista právě procházel kolem ní a ona do něj málem narazila!!! Oba se tomu usmáli, ale zpívali dál... Jsou hrozně milí!!!!!!!!!!!!!!
Po další přestávce přišla Emiliana. Málem jsem omdlela, když jsem si uvědomila, kdo to opravdu je!!!! Pořád jsem opakovala dokola: "Je to ona. To je fakt ona!!!" A na nic jiného jsem se nezmohla. Byla to opravdu ona, ta, která zpívala v Pánu prstenů!!! A byla stejná jako na všech videjích, pořád tak hrozně milá a krásná, vlasy měla vzadu spletené do drdolu a měla krásné květované šaty. A když mluvila, tak se škrábala za krkem stejně jako ve videích na internetu, a když zpívala tak se pohupovala do rytmu a přešlapovala... Ach jo... Pořád tomu ještě nemůžu uvěřit, že jsem tam byla!!!
Zpívala se stejným doprovodem jako Lay Low, ale tentokrát jí ještě při některých písničkách doprovázela Lay. Byly písničky: Today´s been okay, Jungle drum, Big Jumps, To be free, Me and Armini, Fisherman's Woman atd...
Mezi každou písničkou nám něco vyprávěla, třeba jak ta písnička vznikla... A dělala u toho úžasné ksichty :-D
Bohužel všechno krásné musí někdy skončit a tak se s námi Emiliana rozloučila :-( Potlesk byl tak bouřlivý a dlouhý, že se ještě vrátili a Emiliana sama s kytarou zpívala ještě jednu písničku, k které jsme se mohli přidat, protože měla opakovací slova. Vedle ní na každou stranu si stoupli ostatní hudebníci, v ruce pivo a pohodový výraz ve tváři :-) Bylo to hrozně vtipný :-) Pořád se usmívali a zpívali s námi (spíš my s nimi :-D)
Potom se v sále rozsvítilo a nastal hluk a zmatek. My jsme hrozně chtěli podpisy, ale nevěděli jsme, kam jít... Takže jsme pobíhali sem a tam a pak jsem to konečně uviděli. Hlouček lidí, jak se někam tlačí. Zjistili jsme, že tam je Lay Low a prodává CDčka. Protlačili jsme se tam, a protože tam bylo fronta, nejdřív jsme odchytili Selfbrushe. Ten se nám podepsal, a když jsme jeho koncert chválili, jenom se zasmál a řekl: "Ale dámy, neblázněte..." Bylo to vtipný :-D
pak jsme se protlačili ještě k Lay, která byla hrozně milá a taky nám podpis věnovala.
Hledali jsme Emilianu, ale nikde tam nebyla. Říkali jsme si, že přece nemůžeme propásnout jedinou šanci, jak získat její autogram, a tak jsme se zeptali jednoho pána, kde by mohla být. On řekl, že neví, ale že bude určitě vycházet těmi dveřmi, tak ať si tam počkáme. Po delší chvíli jsme tam spatřili jednoho kytaristu. Už chtěl odejít, ale já jsem k němu přišla a poprosila ho o podpis. On to asi nepochopil a zeptal se, jestli chceme Emilianin. To se rozhodně odmítnout nedalo, a tak jsme mu svěřili naše tužky a papírky a on odešel. Za chvíli se vrátil a přinesl je všechny podepsané!!!!! Já jsem chtěla i jeho podpis, ale myslela jsem, že už se tam podepsal a tak jsem se ho znovu neptala. Tak jsme mu jen poděkovali a řekli, že to bylo nádherné!!!!! Myslím, že jsme MOŽNÁ jediný, kdo jsme podpis Emiliany získali, protože byla někde v zákulisí a nikde nebyla... A toho kytaristu jsme odchytili jen my :-)
Potom jsme jeli domů a pořád jsme o tom básnili a vzpomínali...
A konečně jsem si celá rozlámaná a unavená ve čtvrt na jednu jehla od postele :-)

Doufám, že jsem na nic nezapomněla, ale to neva, myslím, že u Iness, Clarett a Klaras budou podobné články... :-)
Mějte se krásně a užijte si třídenní prázdniny...
Vaše nadšená Caddy, která na to dlouho nezapomene :-)

P.S. To je dlouhý!!! Gratuluju všem, kdo to dočtou až do konce :-)

Nové SB

26. ledna 2010 v 18:48 Diplomy a SB
Už dlouho tu nebyl žádný článek tohoto typu :-) Ale teď to vypadá, že budu mít více nových SB, mezi které patří i Lorane - Pearl, moc milá holka :-) Její blog najdete TADY, určitě jí běžte navštívit...
Mám pro ní také tenhle diplom :-)
A tohle je diplom od ní, díky :-)
A ještě jedno SB - Eledhwen... Myslím, že blog si založila teprve nedávno, ale i přesto má hezký BLOG... :-) Taky jsem jí udělala diplom...
A ještě diplom od Eledhwen :-)
Ještě jsem dostala od Iness diplom v jedné soutěži :-)
Tak, mějte se hezky :-)

Další kus mojí tvorby :-)

24. ledna 2010 v 17:11 Moje tvorba
Ahojte :-)
Už celkem jsem sem nedávala nic ze svojí tvorby. Dobře, ten popis zahrady, ale myslím, že je čas na něco nového :-)
Napsala jsem to včera a není to zrovna povídka, jen kousek jakéhosi příběhu... Takže čtěte a hodnoťte :-)

Už tu není... Odešel beze mě a bez rozloučení... Dům posmutněl, jeho věčný milý úsměv se ztratil kdesi v neznámu... Slzy mi došly a teď mi je všechno jedno. Udělala bych cokoliv, aby se vrátil. Ale vím, že je to nemožné. Veškerá naděje, kterou jsem měla v dlaních, mi proklouzla mezi prsty a vím, že už se nikdy neobjeví...
Mám vyschlá ústa a hrozný hlad, ale už je mi všechno jedno... Co jsou mé potřeby v porovnání s jeho odchodem? Ležím, ani nevím kde, a nic nevnímám... Mé znavené oči vidí jen podivnou mlhu. V mé hlavě mi divoce tepe...
Ale náhle všechno ustane. Bolest polevuje, necítím už ani žízeň ani hlad, zrak se vyjasňuje... Všude kolem mě je vlídná záře... Vidím ho uprostřed světla, jak ke mně vztahuje ruku, jak mě volá... Na jeho tváři se skví ten milý a přívětivý úsměv... Hlasitě odpovídám a pevně uchopím jeho ruku... Cítím se odpočatá a krásná jako nikdy předtím... Spolu kráčíme tím světlým tunelem... Už nikdy nás nic nerozdělí...


Mějte se krásně, zítra zase začíná škola, takže nevím, jak často se sem dostanu. Ve čtvrtek je vysvědčení a po něm konečně aspoň den volna :-) Jo, a ve čtvrtek je ten koncert Emilliany Torrini!!!! Už se hrozně těším, je to jako splněný sen... Mám pocit, že v poslední době se mi těch snů plní hodně :-) Symfonie Pána prstenů, Anglie, Emiliana... A doufám, že taky beseda s jednou skvělou českou fantasy spisovatelkou Sandrou Vebrovou :-)
Vaše Caddy

Fotky - Anglie 2010

20. ledna 2010 v 17:30 Fotky
Tak, konečně sem dodávám fotky :-) Je to jen výběr, moc jich není (z těch mých 350 fotek jen 13) :-)

1.-2. Tohle je fotka z letadla - nádherné mraky. A ta druhá - tam je vidět kus Anglie a nad tím mraky a křídlo letadla :-)
3. Tudy jsme chodili ze západního křídla do jídelny...
4. - 5. Takhle vypadal náš zasněžený dům
6. Tohle je socha anděla, která je na starém hřbitově v Harpenden (to městečko, kde jsme bydleli). Nevím, proč vám to sem dávám, ale já mám tuhle fotku hrozně ráda, ani nevím proč...
7. A tady dávám ten dlouho očekávaný břečťan :-)
8. A zlatý hřeb - hrob Tolkiena!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem tam byla!!! (mám ještě víc fotek, ale tady je krásně vidět ten nápis)
9. Christ Church College v Oxfordu
10. Buckinghamský palác v Londýně...
11. Anglická snídaně, bez které by to Mlejkom nejspíš nepřežila :-D
12. Tahle fotka je z Winchesteru a hrozně mi připomíná Pána prstenů...
13. A nakonec Stonehenge :-)
Tak se mějte krásně :-)
Vaše Caddy

Anglie

16. ledna 2010 v 19:23 O mně a o blogu
Tak, žádný výstižnější nadpis mě nenapadlo :-)
Tento článek bude hodně dlouhý (nejspíš), takže pokud to nechcete číst, nemusíte :-)

V pátek jsme nasedli do letadla a o hodinu a půl jsem přistávali na Londýnském letišti Luton. Všude kolem byl sníh a anglicky mluvící lidi a já jsem byla nadšená!!! Bydleli jsme v takovém starém sídle (Manor) v malém městečku Harpenden. Víte, že tam je nejstarší výzkumná zemědělská stanice na světě?
Ubytovali jsme se a prohlédli si dům... Je to tam nádherné!!! Potom jsme každý den jezdili na nějaké výlety, třeba do Oxfordu. Je to nádherné staré město!!! Viděli jsme také Christ Church College. Schválně jestli uhádnete, čím je zajímavá? No přece tím, že se tam točil Harry POtter!!! Velká síň!!! Bylo to super to vidět...
Potom jsme jeli do Wolvercote (a teď už asi tušíte, co bude následovat), kde jsme navštívili hrob Tolkiena! jsem moc ráda, bylo to nádherné!!!
Taky jsme byli v Londýně (kde jsme navštívili jen Buckinghamský palác), ze kterého jsme jeli do jižní Anglie (přesněji do Lower Uphamu blízko Winchesteru), kde jsme bydleli u starého profesora. Také od tamtaď jsme jezdili na výlety, třeba do Stonehenge, Portsmouth - to je ten veliký přístav, viděli jsme loď Victory, na které vyhrál Nelson bitvu u Trafalgaru a byli jsme také ve Winchesteru, kde je za prvé hrob Jane Austen (spisovatelky) a za druhé replika středověkého Kulatého stolu (znáte to, ne? Král Artuš...). No, prostě jsme byli na hodně místech, ale nejradši jsem to stejně měla v Manor... Bydleli tam s námi i studenti z celého světa (každý má jeden pokoj, společná jídelna...), všichni byli neskutečně milí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Opravdu!!! A Angličani jsou taky hrozně slušní a tak... Třeba vždycky bez vyjímek tě pustí na přechodu, v obchodě tě nikdy neseřvou, že si jim dala jiné peníze... Jsou usměvaví a milí...
A taky uniformy - jsou naprosto skvělý a strašně moc bych chtěla uniformy i v českých školách... Klukům to hrozně sluší a už od dětství se učí být takoví kultivovaní a slušní... A holkám to taky moc sluší :-)
Jo a víte co mě překvapilo, Anglická móda!!! Tam si na sebe můžeš vzít jakejkoliv hadr a budeš módní. Fakt nepřehánim, tam nosí naprosto zvláštní kombinace barev, zlaté a lesklé flitry, k tomu podivné legíny nebo prostě jen punčochy... Nikdy mě to nepřestávalo překvapovat :-) A ještě boty... Největším hitem jsou holiny. To, co my nosíme jako podřadné boty do deště a bláta, mají oni jako největší módní výstřelek. Různé vzorované, pruhy, puntíky, nebo jednobarevné...
A pak nastal ten poslední den před odletem... Ani jsme se nemohli se studenty moc rozloučit, protože oni byli dlouho v práci (chodí do laboratoře)... Ale šli jsme všichni do takové malé hospůdky jen pro studenty a ty, co pracují v tom výzkumáku... Bylo to tam dobrý, krásně jsme si povídali a tak... Se všemi jsme se dorozumívali anglicky, až na jednu hrozně milou Slovenku Báru, s tou jsme mluvili česky... Ale opravdu na všechny moc moc vzpomínám... Nejvíce tam bylo asi Španělů nebo Francouzů, potom taky Poláci, jeden kluk z Kolumboe, samozžejmě Angličani, pak Dánka, Mexičanka... Bylo to krásný, poznávat aspoň trochu jejich kultury... Ale všichni měli jiný přízvuk, někdy trochu legrační :-) Ale jinak miluju anglický přízvuk!!! jedna holka - Stephenie, mluvila skvěle (angličanka)!!! Oni tak trochu zpívají!!! Ona byla taková hrozně přirozená a milá a nebála se, že se ztrapní... To je taky další věc... Oni jsou všichni takoví uvolnění a klidně se odvážou... Nebojí se ztrapnění...

Teď po příjezdu jen vzpomínám a brečím, protože to bylo opravdu skvělý a já vím, že ty lidi už nikdy v životě neuvidím :-(
Ach jo, strašně bych se tam chtěla vrátit...

Vaše nadšená, ale trochu smutná Caddy

P.S. Příště sem dám nějaké fotky :-)

Zahrada

13. ledna 2010 v 12:00 Moje tvorba
Tak, po delší době zase jedna povídka (spíš popis, či příběh...). Tenhle článek je předpřipravený, takže se nedivte, když vám nebudu odpovídat na komentáře, to budu muset dohnat, až se vrátim :-) Tato povídka (budu tomu tak říkat, ano?) má základ na pravdě, opravdu u nás ve vesnici žije jedna stará paní, která má překrásnou zahradu (dokonce i jezírko a vřesy jsou pravdivé, ale velikost jsem si trochu přibarvila). A s kočkami je to také pravda. Fakt tam žije tolik koček, že je skoro nemožné je spočítat. Paní je krmí a oni u ní v zahradě bydlí... Zbytek je vymyšlený... Tak, pište komentáře a vaše názory (můžete psát i chyby, já jsem to sem dávala v rychlosti a neopravovala jsem to), budu ráda :-)

Na konci vesnice byla zahrada. Rozpínala se do šířky i do dálky, ale nikdo netušil, co v ní je, protože zahradu skrýval starý dřevěný plot porostlý popínavými rostlinami. Nikdo netušil, jak je zahrada krásná, lidé mohli spatřit jen vršky mohutných smrků a vznešených borovic. Zahrada kvetla po celý rok, na jaře se skvěla žlutými narcisy, fialovými krokusy a červenými tulipány, v létě tam půvabně voněly desítky růžových keřů, nad kterými létaly včely, čmeláci a pestrobarevní motýli. Když přišel podzim, zelený trávník byl pokryt jemným kobercem barevného listí. Spanile kvetoucí vřesy šířily vůni široko daleko a tajemně rudé jiřiny se pod jemnými poryvy chladného vánku kývaly ze strany na stranu. Zima pokryla celou zahradu měkkou pokrývkou sněhu a malé jezírko pokryla vrstvou ledu třpytícího se v zimním slunci jako drahokamy. Zahrada však skrývala ještě jedno tajemství. Malý domek krčící se mezi štíhlými borovicemi a širokými záhony lilií, růží a tulipánů. Nikdo z vesnice nevěděl, že tam domek stojí, nikdo nikdy nespatřil jeho okrové cihly porostlé tmavě zeleným břečťanem a psím vínem. Když kolem zvědaví lidé procházeli, viděli jen několik koček vyhřívajících se na plotě, ale když se jich chtěli dotknout, kočky seskočily dolů a zmizely v bujném porostu. Měděně se lesknoucí kocouři, černé kočky i zrzavá koťátka, ti všichni našli ochranu u paní domu i zahrady. Přestože lidé nevěděli, že tam někdo žije, v roztomilém malém domku přebývala stará paní. Bílé vlasy měla stažené do měkkého uzlu a vlídný a laskavý obličej jí zdobily desítky vrásek. Sice byla stará, ale každý den vycházela ven do zahrady a ve stínu stromů opečovávala svoje rostlinky. Zahrada kvetla do krásy a stařenka často sedávala na lavičce a na klíně měla šedivě zbarvenou kočku. Kočka jemně předla a stará paní zavřela oči... To byla další zvláštnost. Paní kočky přitahovala svou jemností a laskavostí. Všechny toulavé kočky u ní našly ochranu, pelíšek, jídlo a pití. Žila sama, a tak jí dělaly společnost právě kočky. Večer se z domku linuly tisíce vůní čajů a bylinek. Paní vařila léčivé čaje a pod závojem tmy, jen za svitu měsíce, s doprovodem svých milovaných koček vycházela do vesnice. Čaje pokládala na parapety domů, kde bydleli nemocní lidé. Dělala to tak už od pradávna a byliny z její zahrádky vždycky pomohly. Pomalu se otočila, došla až k zarostlé brance, otočila zrezivělým klíčem a procházela svou krásnou zahradou, až po chvíli cesty spatřila malou chaloupku, ze které se linula do daleka příjemná záře. Věděla, že je doma...

Vaše Caddy (momentálně v Anglii :-D)

Poslední článek před odletem

7. ledna 2010 v 18:22 O mně a o blogu
Je to spíš takové rozloučení...
Vzpomínejte na mě a držte palce, ať se nám nic nestane... Začínám z toho být trochu nervózní... Určitě něco zapomenu... :-(
Jiank dneska jsem také byla naposled ve škole pře Anglií, a i když jsem věděla, že se za týden uvidíme, chtělo se mi skoro brečet (já vím, už úplně blázním)... Bylo mi tak nějak divně a smutno a každého spolužáka jsem si prohlížela a došlo mi, že některé vlastně skoro neznám... Ne, ale už vás nebudu zatěžovat hloupostmi...

Mějte se tady krásně a odpusťte mi, že vás týden nenavštívím :-)
Za týden ahoj :-)
Caše nervózní, ale natěšená Caddy

Sníh

6. ledna 2010 v 17:40 O mně a o blogu
Ahoj,
tak vám v rychlosti píšu předposlední článek před Anglií. A donutila mě k tomu jedna zpráva, kterou rodiče zaslechli v rádiu. Slyšeli jste o sněhové kalamitě v Anglii? Prý tam teď hodně sněží a napadlo toho tolik, že se na jeden den dokonce zavřelo i jedno letiště, aby se sníh odklidil. A zítra má napadnout další půl metru sněhu... Jindy by se mi to líbilo, ale jestli kvůli tomu budeme muset nějaké výlety odložit, tak to bude hrozný... :-(

Jinak mám se celkem dobře, zítra to ještě vydržím a potom hurá pryč :-)
Několik testů už mám za sebou, zatím ještě nevím známky, dozvím se je až po Anglii. Taky jsem dneska psala olympiádu z češtiny, byla to celkem sranda, protože jsme psali jen tři ze třídy (ostatní to psali dříve, my jsme byli nemocní). Učitelka povídala novou látku a my jsme se mohli trochu radit, hlavně třeba co po nás v tom cvičení chtějí. Ale zatím taky nevím výsledky...
Mějte se hezky, zítra se ještě ozvu...
Vaše Caddy

Pomóc, lavina!!!!!!!!!!!!!!!!

4. ledna 2010 v 18:23 O mně a o blogu
Ach jo. Neberte ten nadpis doslovně, má to jenom znamenat, že mě učitelé doslova zahrnuli lavinou testů, úkolů, prezentací a všeho možnýho. Jako to to všechno mám stihnout za čtyři dny??? (v pátek už nejdu do školy) Zítra píšeme velký a důležitý testy z chemie a dějepisu a možná píšu zítra nebo pozítří olympiádu z češtiny (předtím jsem tady na to nebyla). Taky musím mít na hudebku návrh CD a vymyslet text k nějaké oblíbené písni. Ach jo. Bude to hrůza :-( Potom ještě čtenářský deník (pět nebo víc knížek) a prezentaci z fyziky na elektrický náboj, elektrování těles a elektrické pole :-( Jistě, máme rozdělené skupiny, ale já jsem jako každý rok se třema klukama, dva jsou největší flákači ze třídy a já je vůbec nemám ráda a třetí celkem ujde, protože se snaží. Ale je to hrůza!!! Navíc to máme prezentovat 11.1. a to jsem v Anglii, takže mi za to učitel dá asi sníženou známku a to fakt nepotřebuju :-(
Ale až tohle všechno zvládnu, sbalim si věci, nasednu do letadla a hurá do Anglie!!!!!!!!!!
Vaše unavená, zničená a zoufalá Caddy

Všechno

2. ledna 2010 v 11:04 O mně a o blogu
Budu se snažit napsat to rychle, protože musim hodně pracovat a hlavně dělat do školy :-( Abych vám to trochu vysvětlila, včera večer jsme se vrátili domů a musíme prostě všechno dohnat... Ale začnu od začátku :-)
Nejdříve jsme jeli k dědečkovi a příbuzným, kde jsme byli dva dny. Také jsem se tam setkala se sestřenicí, se kterou jedu do Anglie, takže jsme si o tom povídali a ona nám ukázala pár fotek. Úžasné!!! Budeme bydlet v takovém starém zámečku, kde to vevnitř vypadá trochu jako v muzeu. Zdi zvenku jsou porostlé břečťanem, nebo čím a je to prostě nádhera :-) Už se strašně těším!!!!
Potom jsme jeli do Beskyd (asi pět hodin) a tam jsme byli u kamarádů :-) Mají dvě miminka, tak jsme si užili :-) Jeden den jsme jeli do aquaparku do Polska, protože to bylo docela blízko. Večer jsme potom hráli v takovém malém lesíku noční hry. Ta druhá bylo něco jako schovka, ale byly dva týmy a musely se navzájem schovávat a pak hledat. Prostě to neumim vysvětlit :-( Ale bylo to skvělé a já, jak jsem tam tak ležela v trní a blátě (nepřehánim) a teď jsem slyšela tlumené hlasy a kroky a srdce mi divoce tlouklo, tak jsem si připadala jak v nějakém filmu a bála jsem se jako kdyby mi šlo o živoř. Ale nikd ymě nenašli, takže naše družstvo vyhrálo :-)
Taky jsem tam slavili Silvestra. Asi do půl dvanáctý jsme hráli úžasné hry (ne stolní, ale třeba na družstva nebo rúzné...). Potom jsme šli ven k jednomu hotelu, co je na kopci, takže jsme měli dobrý rozhled. A pak to začalo :-) Rány, světla, dým z rachejtlí...
Ale bylo to skvělý!!!!
mějte se krásně, já už musim :-)
A děkuju vám všem za to, že jste ke mě minulý rok chodili, četli mé články a tak... A chtěla bych vám moc poděkovat za všechno... A za to, že jsme se mohli seznámit...
Vaše Caddy