Březen 2010

Další soundtrack - The Mission

29. března 2010 v 18:17 Soundtracky a jiná hudba
Opět sem dávám hudbu z Misie, protože mě poslední dobou úplně uchvátila... Tak strašně dojemná hudba... Při té první písni mi úplně běhá mráz po zádech, jak začnou zpívat jeden nebo dva hlasy, potom se postupně přidávají a potom zpívá celý sbor... Je to nádherný a ta síla hlasů je moc krásná.... Hlavně si to doposlouchejte do konce, doporučuju... :-)
A v druhé písni je hlavní téma Misie... Taky nádherný...
Doufám, že vás to už neotravuje, ale chtěla jsem vám sem dát ještě jednu písničku a nenašla jsem jí, takže se tu později možná objeví... A samozřejmě i jiné soundtracky...

Zátiší

26. března 2010 v 12:28 Pán prstenů
Tak jsem něco nafotila... :-D Dávám to do rubriky Pán prstenů, protože jsem se pokoušela sestavit takové malé zátiší s knihami PP...... No, už se tu nebudu rozepisovat, tady máte ty obrázky :-)
Mějte se krásně :-)
Vaše Caddy

omluva

25. března 2010 v 12:27 O mně a o blogu
Ahoj,
promiňte, že jsem tu tak dlouho nebyla, ale škola nás doslova zahlcuje různými úkoly a projekty, takže v ponděwlí jsem se domů dostala až v deset a v úterý kolem osmé. Včera mi začala být ve škole strašná zima a bolela mě hlava, a když jsem přišla domů, ulehla jsem. Takže jsem nemocná :-(
Proto se omlouvám i dopředu, ale nejspíš se tu nic neobjeví :-(
Možná zveřejním nějaký předpřipravený článek, ale teď si jdu lehnout :-)
Mějte se a ahoj :-)
Caddy

Můj sloh z olympiády

20. března 2010 v 14:08 Moje tvorba
Tak, přidávám sem sloh, co jsem psala na olympiádě... Tohle není úplně originál, vzpomínala jsem na to až večer, takže myslím, že na té olympiádě jsem měla něco lepšího a naopak horšího... Jinak ale je to téměř verná podoba :-D
Téma: "Sedím na prázdném nádraží a pozoruji..."

Sedím na prázdném nádraží a pozoruji okolí. Koleje přede mnou se vinou až kamsi do dálky a mezi napůl shnilými pražci rostou trsy suché trávy. Nikde není ani noha a i vysoké šedivé nevlídné budovy jsou vylidněné. Ostrý vítr se s táhlým teskným vytím prohání okenicemi beze skel a šumí v holých větvích černých pokroucených stromů...
Začíná se mě zmocňovat strach. Celé mé tělo zároveň s ledovým chladem naplňuje jakási bezejmenná hrůza a tichý děs. Není tu nikdo, kdo by mě doprovázel na této cestě samotou. Nikdo mi nemůže pomoci. Vím, že na tuto cestu se vydá dříve nebo později každý, ale přišlo to tak náhle, tak nečekaně...
Stalo se to takhle: Seděla jsem v útulném altánku porostlém břečťanem, skrz který nesměle probleskovaly zlaté paprsky vycházejícího slunce a hladily mé tváře. Jemný vánek laskal mé paže, myšlenky mi volně prolétávaly hlavou a já jsem odpočívala. Po chvilce jsem vyšla ven a rozhlédla se. Pohled mi padl na svěže zelené stráně protějších kopců a rozkvetlé louky a já jsem byla najednou plná štěstí. A když ke mně přiběhla moje malá sestřička a usmála se na mě, bylo mé štěstí dokonalé a úplné. Ale pak se to stalo. Ta osudová a nevyhnutelná chvíle. V kotníku jsem ucítila prudkou a ostrou bolest, která se rychle šířila do celého těla. Poslední, co jsem viděla, byl malý tenký černý had mizející v trávě a vyděšený výraz mé milované sestry. A náhle jsem se ocitla tady. Na nádraží...
Bylo mi smutno při vzpomínce na rodinu, kterou jsem tam nechala, na kamarády a všechny lidi, které jsem měla tak ráda...
Seděla jsem mezi tím vším a vlastně ničím a hlavu mi trýznily temné myšlenky. Ostré poryvy mi vehnaly náruč ledového vzduchu do tváře a já jsem se roztřásla. Nevěděla jsem, jestli zimou či strachem, ale to už bylo jedno. Všechno bylo jedno... A najednou jsem to uslyšela. Vzdálené a mlhavé zahoukání! Srdce se mi prudce rozbušilo...
Nasedla jsem do vlaku a začala tím cestu, z níž není návratu. Ale už mě nesvíral ten neodbytný pocit strachu a děsu, ale radostné očekávání. Co bude pak?

I can´t believe it!!!!!!!!!!!!!!

16. března 2010 v 20:06 O mně a o blogu
Ty jo!!!!!!! Opravdu tomu nemůžu uvěřit!!!!!!!!!! Potkalo mě neuvěřitelný štěstí - dvě velký události v jednom dni :-) Četli jste komentář, co mi napsala Mlejkom k předchozímu článku?
Pro ty, kteří ne, tak vám ho sem napíšu:
10 mlejkom mlejkom | Web | Dnes v 16:28 | Reagovat
jéé! vsadim se, že vyhraješ! a na gympl tě jisto jistě vezmou!
A ona měla fakt pravdu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Nejsi náhodou věštkyně, Mlejkom? :-D
  • První zpráva - v té olympiádě (okresním kole) jsem byla PRVNÍ!!!!!!!!!!!! Fakt!!! Bylo to tak: paní učitelka na přírodopis vešla do třídy celá rozesmátá a nadšená a chtěla mi gratulovat k prvnímu místu, jenže my jsme nikdo nic netušili :-D Tak se tak zarazila a řekla: "Já jsem asi něco prozradila! Ode mě nikdo nic neví, jo?" :-D Ale stejně jsem tomu pořád nevěřila - já a první!!! Ale potom jsem to dostala napsané na papíře!!! Já jsem strašně šťastná!!!
  • Dostala jsem se na gympl!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Vážně, jsem třetí!!!!! Přijali mě!!!!!!!!!!! Já jsem z toho celá šílená a moje dva spolužáky taky vzali a jedna půjde na odvolání a celý je to skvělý!!!!!!!!!!! Já z toho už blánim!!!! :-) Já jsem tak šťastná!!!!!!!!!!!!!! :-D
A ještě pár fotek z Věnečku, kde je trochu líp vidět ten účes - snad :-D (i když je to strašná kvalita :-( já jsem to ještě musela upravovat :-()
v
1
1
Hm, je to blbá kvalita a nic tam není vidět, ale já jsem to musela upravovat, aby tam nebyli vidět lidi bez jejich svolení... A oni ani nevědí, že mám blog, takže je prosit nebudu :-)
No nic, mějte se stejně krásně jako já :-)
Caddy

Olympiáda

15. března 2010 v 19:02 O mně a o blogu
Tak, nemá to nic společného s tou olympiádou ve Vancouveru, já budu mluvit (spíš psát) o olympiádě z češtiny.
Asi v lednu nebo v únoru se psalo školní kolo a světe div se, já jsem byla první!!! Takže sjem postoupila ještě s jednou kamarádkou a dneska jsme vyrazily do sousedního města, kde se konalo kolo okresní. Ráno jsme tam doběhly ještě s paní učitelkou a zjistily jsme, že jsme asi poslední :-D Dali nám číslo a poslali nás do nějaké třídy. My jsme s kamarádkou vešly a bylo tam plno, takže to bylo hrozně trapný, my jsme nevěděly co dělat a oni na nás všichni zírali!!! :-( :-D
Pak nám konečně někdo poradil, že vzadu je ještě jedna volná třída a tam jsme tedy zůstaly :-) Ale bylo to takový divný, protože jsme tam byly samy :-D Nakonec přišla ještě jedna holka a potom už učitelka. Rozdala nám práci a začlo se. První myšlenka byla: "Co tady dělám?" Případně: "Netušim!!!!" Vůbec jsem nechápala zadání, nic. Potom jsem si to pročítala znovu a šlo to lépe :-) Posledních 15 minut už jsem se nudila a koukala z okna :-) Po desetiminutové přestávce byla slohová část. Téma bylo: "Sedím na prázdném nádraží a dívám se na..."
Myslím, že to bylo docela dobré téma :-) A mohli jsme si vybrat vypravování, líčení, popis... cokoli...

Později vám sem ten svůj sloh z olympiády napíšu :-)
Mějte se hezky :-)
Caddy

P.S. Zítra se dozvím, jestli mě vzali na gympl!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Unavená

13. března 2010 v 11:30 O mně a o blogu
Tak, moc se vám omlouvám za mou delší nepřítomnost na vašich blogách :-( Ve středu jsem přijela domů kolem čtvrté a musela jsem si dělat úkoly a pak jsem měla taneční... To mě docela zmohlo, takže jsem hned šla spát a na blog jsem se nedostala... Ve čtvrtek jsem nestíhala už vůbec, musela jsem se chystat ne Věneček - závěrečný ples našich předtanečních. Naštěstí jsem všechno stihla a už jsem stála v řadě mezi holkama naprosti klukům. Před prvním tancem nám dali kytku a pak už se jen tancovalo :-)
Bylo to skvělý, ale moc krátký :-( I když jsem stejně potom padala únavou a nemohla došlápnout na otlačené nohy :-(
Dám vám sem fotky mého účesu, i když to tam není moc vidět :-(

To v mé ruce je kytice, co jsem dostala před prvním tancem :-)
Mějte se hezky :-)
Vaše Caddy
P.S. Možná sem dodám ještě nějaké fotky, ale ještě nevím...
P.P.S. Moc se omlouvám Eledhwen, Grosmaře a Lorane, že jsem nebyla u nich na blogu a neokomentovala článek, ale prostě se mi tam nezobrazí: Přidat komentář, takže nemůžu :-( Až přestane ten internet blbout, určitě vás zase navštívím :-)

Hra světla a stínů (aneb co dokáže obloha)

9. března 2010 v 18:07 Různé
Rozhodla jsem se dát sem nějaké fotky, co jsem u nás ve vesnici vyfotila. Jsou to západy slunce nebo okamžiky, kdy se slunce dere skrz mraky atd...
Tak, to je všechno :-) Někdy až žasnu, jak je svět nádherný... :-)

Jaro

5. března 2010 v 13:43 Moje tvorba

Tak, pryč s blbou náladou!!!!!!!!!!!!!!! Všimla jsem si, že jí má víc lidí a opravdu nevím, čím to je, ale proč se utápět ve smutku a špatných představách? Napsala jsem popis (spíš líčení) o jaru, a i když si myslím, že se mi to moc nepovedlo, vaše fantasie si to může převzít a můžete si představit mnohem krásnější jarní krajinu... Myslím, že to je optimistické a může to zahnat špatnou náladu :-)

Na zelených kopcích se skvěly kapky rosy jako drobounké perly. Svěže zelená tráva byla měkká a jemná a zářila pod paprsky právě vycházejícího slunce. Slunce zářilo jasným zlatem a posílalo své první teplé paprsky do okolí. Pod kopcem tekl tenký křišťálový potůček. Hladina byla zčeřená pospíchající vodou a na ní plavaly jako loďky suché listy, které potok odplavoval pryč; dál a dál. Nad vodou se skláněla stará vrásčitá vrba, která už nejspíš zažila hodně let. Její pružné a dlouhé větve se dotýkaly hladiny a jemně jí čeřily, jako by si tam dívka máčela vlasy.
Malý lesík byl přívětivý a vlídný. Probouzel se po zimě a jemný vítr odtud odfoukával spadané listí z podzimu. Do šera si prodíraly cestu sluneční paprsky a na stromech už se zelenaly listy...
Na kraji zelené louky rostl osamělý strom. Byl celý obalený narůžovělými květy, mezi kterými nesměle vystrkovaly hlavičky zelené lístky. Květy pronikavě voněly a jeden se pomalu snesl k zemi. Ptáci zpívali své nové písně a dováděli ve vzduchu. Vítali jaro...

A ještě nějaké fotky, které jsem vyfotila na naší rozkvetlé zahradě minulý rok :-)

Jsem divná já nebo všichni kolem mě???

4. března 2010 v 16:27 O mně a o blogu
Ach jo... Nevím, jak začít... Asi jsem vážně divná... V poslední době mě většina věcí štve, lidi, které jsem měla ráda, mi najednou vadí a jsem často podrážděná... Je to počasím? Nebo tím, jak mám v poslední době málo času? Domů jsem se vracela celkem pozdě a nestíhala jsem vůbec nic... Já fakt nevím, čím to je... A nevím, jak to napravit...
A ta škola neskutečně nudná a já chci už prázdniny, ale na druhou stranu nechci, aby devítka skončila, protože tam mám plno lidí ráda a i učitelé mi budou hrozně chybět... Vůbec se v sobě teď nevyznám :-(
A ještě ke všemu je na naší třídu asi naštvaný učitel fyziky, což je příšerný, protože se jindy celou hodinu smějeme, fyzika mě s ním opravdu baví, všichni dávaj pozor a on stírá jednoho žáka za druhým :-D Já nevím, jak to popsat, snad by mě doplnila Clarett :-) A teď (už v pondělí a ještě dneska) vždycky vejde do třídy, tiše podzraví, ani jednou se neusměje a to ani nemluvím o nějakých vtipech. Celou látku odříká a konec. Nevím, co jsme mu udělali, jestli ho kluci něčím naštvali, nebo co mu je.... Ale teď teprv poznávám, jak je fyzika nudná bez jeho věčných poznámek :-D
Dneska mě držela nad vodou jen angličtina a občanka, která byla skvělá!!!!!!!!!!!! Hrozně jsme se nasmáli!!! :-)
Jinak už končím, měla jsem toho na srdci ještě mnohem víc, ale tolikrát jsem si tenhle článek opakovala v duchu, až mi to připadalo hrozně trapný... A navíc mi hrozně pomáhá, když se z něčeho vypovídám nebo vypíšu, a protože jsem neměla nikoho, komu bych to svěřila, protože to opravdu nejde popsat jen tak, tak jsem si to opakovala v duchu... A te´d to píšu vám...
Jsem ráda, že jste to se mnou zatím vydrželi :-)
Caddy (asi blázen :-D)

P.S. Konečně jsem udělala diplom pro Grosmaru - nové SB :-) Dělala jsem ho ve spěchu a moc se mi nelíbí, tak promiň :-(