Květen 2010

Víkend ve znamení cizinců

30. května 2010 v 18:33 O mně a o blogu
Po krátké době píšu opět článek, ale musím teď, protože později by to pozbylo významu...

1) V pátek se vrátila z dvoutýdenního výletu po Evropě studentka z Thajska, která u nás tenhle rok bydlí. Byly s kamarádkama ve Francii, Itálii a Maďarsku...

2) Jak už jsem myslím psala, škola, na kterou chodí moje starší sestra, pořádá výměnné pobyty (myslím na týden) s anglickými studenty. A teď opět přijeli studenti z Anglie a oni přes týden bydlí na intru, jenže přes víkend by to nešlo, a tak se rozdělují do rodin. Možná jsem vám o tom psala už minulý rok, kdy jsme měli Roberta.
V pátek tedy přijel se sestrou ze školy sedmnáctiletý kluk David (vždycky jsem se těšila na nějaké pravé anglické jméno a nikdy jsem se nedočkala: Robert a David :-( Ale aspoň že ta výslovnost je jiná :-D).
Ten den jsme se seznamovali, povídali, pili černý čaj s mlékem (do toho čaje jsem se mimochodem zamilovala a určitě to takhle budu pít pořád!!! :-D) a pak vyrazili na procházku. Táta byl v nějaké komisi na volbách, takže jsme konverzaci museli řídit sami... Jenže to nebyl žádný problém, ukázalo se, že je otevřeý, přátelský a společenský. Na procházce (vezli mě na vozíku, ještě jsem nemohla chodit) jsme se dozvěděli, že bydlí na jihu Anglie a má s otcem malou farmu, jen ovce, kuřata a krůty... A teď se něčeho chytněte, abyste údivem nespadli: těch oveček chovají 400!!!!!!!!!!!!!!!!!! A 800 kuřat!!!!!!! Vážně jsme na něho překvapeně koukali :-D Ale je hrozně sympatický a vyprávěl nám o životě na farmě a o ty ovečky se stará sám, jeho táta má na starosti tu drůbež... Taky má vycvičenou kolii, která mu s tím pomáhá.. No nic, dozvěděli jsme se spoustu dalších zajímavostí...
V sobotu večer jsme grilovali a je úžasný poslouchat tu nádhernou angličtinu, on mluví pomalu a srozumitelně. A ukazoval nám Norfolkské nářečí (nevím, jak se to píše)... Pak mu můj malý bratr zazpíval London´s burning a pár dalších anglických písniček a on se přidal a zpívá hezky!
Už to zkrátím, dneska byli na výletě a před chvílí odjel.

Myslím, že se víkend povedl, bylo to hezké :-)
Caddy

P.S. Přečetla jsem Emmu od J. Austenové a nevím, proč vám to sem píšu :-D

1
2

Jsem tu :-)

29. května 2010 v 11:13 O mně a o blogu
Tak se konečně ozývám... Musím se přiznat, že z výletu jsem přijela už ve čtvrtek, ale byla jsem tak unavená, že jsem si hned šla lehnout (bylo kolem čtvrté odpoledne) a dvě hdiny jsem spala... A pak už byla večeře a já jsem šla spát znovu :-D

Výlet byl skvělý, bydleli jsme v nově opravené faře a bylo to hezké... Každý den byl nějaký výlet, ale já jsem jela jen do jeskyní v Bozkově. Prohlídka se povedla a naštěstí jsem to zvládla i s vozíkem :-) Jak psala Lucerna, že bych měla mít vznášedlo nebo aspoň osobního řidiče, jedno z toho jsem opravdu měla :-D Jeden kluk mi pomáhal po celou tu dobu a přes všechny schody...
Obědy jsme měli v restauraci, což bylo skvělý :-D

Včera jsem nešla do školy, místo toho jsem navštívila nemocnici. Čekali jsme jen chvilku, pak nám dali nějaké papíry a my šli do sádrovny, kde mi sundali obě sádry!!! Každý mě připravoval na divný a lehký pocit, ale mě to připadalo skoro normální... Ještě jsem si na to nesměla stoupnout, tak jsem na vozíku přejela na rentgen. Jednu nohu mám úplně zdravou, ale ta druhá tam má ještě malou prasklinku... Ale pan doktor řikal, že už na to můžu klidně stoupnout a chodit, prostě dělat, co mi ty nohy dovolej :-D Včera ještě docela bolely, mám tam taky takový fialový modřiny, ale ujde to... Po příjezdu jsem si dala horkou vanu napuštěnou až po okraj a s nějakou pěnou a tak jsem tam byla asi hodinu a půl... Bylo to skvělý!!!!!!!!! :-D Pak jsem šla (spíš jela :-D) ven a odpočívala v houpací síti :-)
Už to nebudu natahovat, ještě včera jsem si na to opatrně zkoušela stoupnout, samozřejmě jsem se větší vahou opírala o ruce, ale jde to a dneska jsem už mohla ujít pár kroků kolem stolu (ale ještě se musím opírat)...

Mějte se krásně :-)
Caddy

Výlet

23. května 2010 v 16:09 O mně a o blogu
Ahoj, tenhle článek píšu v rychlosti, protože nestíhám :-( Musim si sbalit věci na výlet... Zítra odjíždímě někam do Krkonoš na čtyři dny a já ještě nemám sbaleno vůbec nic... :-(
Jedu tam ještě se sádrama a vozíkem :-D Takže jsem odkázaná na pomoc ostatních, hlavně v jeskyních, kam půjdeme, a tam je 250 schodů :-D
No nic, tenhle článek za moc nestojí, ale potřebovala jsem vám dát vědět, že budu pryč a že se u vás na blogách neobjevim....
Tak se mějte krásně :-)
Caddy

Líčení - jaro

13. května 2010 v 22:06 Moje tvorba
Tenhle článek není soundtrack, ale líčení. Není to sice povídka nebo pohádka, jak mi radila Lucerna, ale stejně - moje tvorba :-D

Nedávno jsem se rozhlížela z okna a vzniklo z toho tohle. Měla jsem jiné pocity, ale pocity nejdou moc popsat... Museli byste to vidět na vlastní oči :-) Jsem hrozně ráda, že bydlím tam, kde bydlím :-) No nic, už nebudu kecat :-D

Když se rozhlédnu z okna, vidím mírně kopcovitou krajinu. Husté temné lesy stojí kolem dokola jako střáže úzkostlivě střežící nějaké tajemství nebo drahocenný poklad a téměř nekonečné zlaté moře řepky se mísí se zelenými břehy luk a obilných polí. Pod mým oknem roste jabloň, jejíž bělostné květy se chvějí v mírném vánku a hlásají konečný příchod jara. Zlatavá sluníčka pampelišek vykukují z pralesa travin a dělají starosti majitelům upravených a rozkvetlých zahrádek. Vzduchem se nesou tisíce stříbrných paraplíček a tiše se snáší dolů, kde se chystají založit novou rostlinu. To celé vytváří dojem, že i uprostřed jara sněží; drobounké sněhobílé vločky padají na zem...
Mezi dřevěnými trámky našeho balkónu se třpytí orosená pavučina a skrývá námahu a úsilí malého tvorečka. Ptáci radostně švitoří a štěbetají v korunách stromů a oslavují jaro, ten nádherný čas probouzející se přírody, rozkvetlých stromů a života...
Na jasně modré obloze se prohání šedaví beránci a mezi nimi, jako velké oko dne, záží slunce a shlíží na všechno pod sebou. Na jaře mám pocit, že žiju v ráji...
111

Ennio Morricone

10. května 2010 v 21:07 Soundtracky a jiná hudba
Já vím, jsem neschopná a je to se mnou hrozný, ale nemůžu přijít na žádný pořádný téma ke článku :-( Pořád sem dávám soundtracky nebo hudbu a tak... Zkusím se vzchopit a něco vymyslet :-)

Tak sem teda přidávám několik videjí od Ennia Morricone, naprosto geniálního a úžasného skladatele. Asi jsou to soudtracky z filmů, ale já je neznám, takže vám to nenapíšu...
Ale určitě si to poslechněte, je to dokonalý!!!!! Má velmi zvláštní a originální styl...

To poslední video je strašně skvělá hudba a je z filmu Dva mezci pro sestru Sáru, který jsem viděla a je skvělý :-D A strašně se mi líbí ta hudba jak napodobuje osly :-D

Později sem určitě přidám soundtrack z filmu Tenkrát na Západě, protože to je taky nádherný!!!!!

Mějte se hezky
Caddy

Čokoláda - soundtrack

8. května 2010 v 21:13 Soundtracky a jiná hudba
Tak, objevila jsem další nádherný soundtrack - tentokrát je z filmu Čokoláda, který jsem neviděla... Ale to nevadí a někde jsem objevila tu hudbu a je naprosto úžasná!!! Doporučuju!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A doposlechněte až do konce!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Vzkaz v láhvi (nácvik na olympiádu)

6. května 2010 v 18:27 Moje tvorba
 Tak, další povídka (no, nevím, co to je, moc to nemá příběh, ale je to na dané téma)...

Bydlím s rodinou v malém domku na kraji strmých útesů klesajících do moře. Voda bouřlivě a mocně naráží do skal a tisíce kapiček se rozprsknou do vzduchu. Je to nádherné místo a já občas jen tak sedím, přemýšlím a pozoruji tu divokou krásu. Jednou jsem prohledávala okolí a objevila malou skrytou zátoku s pláží, o které nikdo nevěděl. Od té doby tam chodím, když chci být sama a mít klid. Mnohokrát už mi moře vyplavilo na břeh různé poklady, ale podivný vzkaz, který jsem jednou dostala, patřil určitě mezi nejtajemnější a nejzáhadnější....
Tehdy mě přepadla zvláštní nálada a doma mě nic nebavilo. Nemohla jsem odolat silnému a mocnému vábení, které mě na pláž táhlo. Sedla jsem si do horkého písku a nechala se hladit slunečními paprsky. Moře klidně šumělo a voda omývala mé nohy. Náhle jsem zaslechla nějaký zvuk a uviděla skleněnou láhev plavající po hladině, jak narazila na kámen trčící z moře. Po chvilince už mi jedna z vln hodila láhev k nohám. Chtěla jsem jí nechat ležet a dál se o ní nestarat, když tu mě něco zaujalo a já si všimla, že za špinavým zeleným sklem něco je. Přemohla mě zvědavost a já vzala skleněnou láhev do ruky. Zjistila jsem, že tam je složený jakýsi papír, ale nešel vyndat, tak jsem ji rozbila o kámen. Roztřesenými prsty jsem vzala vlhký papír do ruky a rozložila. Ukázalo se, že se jedná o dopis a já se ponořila do jeho obsahu. Stálo tam:

Ty, který čteš tento dopis, nepřestávej a dočti to do konce. Jsi jediný, komu svěřuji svá tajemství a já potřebuji, aby byl na světě někdo, kdo ví, jak to se mnou bylo. S dopisem potom nemusíš dělat nic, pouze uchovej jeho obsah v paměti a mě bude stači, že aspoň po smrti je někdo, kdo mě zná - ne můj vzhled, ale mé nitro.
Teď se musím svěřit s něčím, co mě děsí a naplňuje hrůzou, co mě provází už dlouho a straší v nočních můrách, co mě tíží jako kámen a já to prostě musím napsat. Zabila jsem ho JÁ!!!!! Zabila jsem ho, protože si mě nevšímal. A v okamžiku, kdy jsem ho viděla s jinou, mě vztek, nenávist a žárlivost přemohla a já jsem mu vrazila nůž do zad. Až příliš pozdě jsem si uvědomila, co jsem provedla. Že jsem zmařila dva lidské životy - jeho a té dívky, co byla s ním. Příliš pozdě jsem začala litovat - čas běžel neúprosně dál a už se nedal vrátit. Proto musím pykat za svůj hřích. Už to nedokážu déle snášet. Potřebuju člověka, který tohle všechno ví a je mi jedno, co si o mě pomyslí. Potřebuji se zbavit svého strašného tajemství, než se vrhnu do divokých vln moře..."

A tam dopis končil. Mezi písmem byly rozmazané vlhké skvrny, jak dívka hořce plakala. Tehdy jsem na "své" pláži strávila nejdelší dobu. Seděla jsem na písku, který postupně chladl a chladl, a s dopisem v ruce jsem přemýšlela. Co to bylo za ubohou a zoufalou dívku, když dokázala někoho zabít? A kolik toho musela vytrpět, co musela cítit a prožívat, když vzala život i sobě?
Nikdy jsem se víc o tajemné a zoufalé dívce nic nedozvěděla, ale vzkaz z láhve, který mi přineslo moře, jsem si schovala a zařadila mezi svá pečlivě skrývaná a střežená tajemství...

To je všechno...
P.S. Dneska jsem byla na krajském kole olympiády z ČJ. Bylo to hrozně těžký, skoro nic jsem nevěděla a téma slohu byla taky pěkná kravina :-( :-D Z deníku mobilního telefonu :-( :-D

Čokoláda - video

3. května 2010 v 10:41 Různé
Našla jsem jedno super video s čokoládou, tak ho sem dávám, protože je strašně lákavý!!!!!!!!!!!