Prosinec 2011

Zrození naděje

23. prosince 2011 v 15:27 Moje tvorba
Moji milí,
chtěla bych se s vámi podělit o mojí vánoční povídku. Je to vlastně příběh o narození Ježíše, ten, který všichni znáte, ale z pohledu pastýřů. Mám z ní ohromnou radost, protože od té doby, co jsem na gymplu, jsem téměř přestala psát a nových povídek je skutečně málo...
Usaďte se, zapomeňte na předvánoční shon a starosti a pusťte se do čtení...


Na celý kraj padla tma; inkoustová, sametová a vřelá, která vše objala do své náruče. Seděli jsme všichni u ohně, oranžové plameny vesele tančily a kreslily na tváře přítomných podivné plápolavé obrazce. Byla vlahá noc, naše ovce už odpočívaly. Najednou se ozvala tichá tklivá melodie, tak krásná, až srdce usedalo. Vzhlédl jsem a uviděl mého otce; držel svojí vyřezávanou píšťalku. Někteří se k němu přidali, já však jen seděl a unešeně poslouchal. Touha a úpěnlivé volání toho, jehož jsme očekávali, se jasně a prosebně nesla vzduchem nasyceným vůní čerstvé trávy a jakéhosi divokého koření. Stoupala ke hvězdám, které svou vznešeností braly dech; byly tak nesmírně vzdálené a přesto skutečné.
Hrávali jsme takto večer co večer, po celý můj život, ale dnes to bylo čímsi jiné. Jindy nás plnil neklid, tíseň nebo smutek, dnes se však do našich srdcí snesl mír a pokoj a tišil naše nitra. Vál vlahý vánek, pročesával stébla trávy pokrývající jako koberec zelené pláně a listy ve větvích stromů. Podíval jsem se po ostatních a pocítil stejný klid a zároveň jakési radostné očekávání.
Bylo pozdě, lehl jsem si tedy do trávy a pozoroval noční oblohu. Jedna z tisíců hvězd byla podivně jasná, šířila kolem sebe vlídnou a teplou záři, která zastiňovala všechno ostatní. Její svit vypadal tak naléhavě, jako kdyby něco oznamovala. Déle jsem nemohl přemoci spánek; oči se mi klížily a tichí melodie naší pastýřské písně mě uspávala...
Náhle mě probudily zmatené hlasy. Zemi stále ještě vládla tma, jitro nenastalo. "Co se děje?" zeptal jsem se a jeden z pastýřů mi odpověděl: "Podívej se!" Hlas se mu nepatrně třásl a při těch slovech ukázal na záři, která pronikala tmou, zaháněla stíny a neustále se přibližovala. Naplnil nás strach, bylo to něco neznámého a zvláštního. Semkli jsme se blíž k sobě a v napjatém tichu čekali. Rozklepal jsem se, ač mi velká zima nebyla. Nikdy jsem nic podobného neviděl! Oslňující světlo jiskřilo a téměř oslepilo naše oči a v tom světlu se cosi pohybovalo. Byla to bytost? Nikdo nevěděl, jen jsme v bázni a úžasu očekávali, co se stane. Postava v nadpozemsky bělostném rouchu pravila: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." Jeho slova byla tak podivná, tak nepochopitelná ve své kráse, naše srdce však porozumněla a naplnila se vírou.
Jasný svit ještě zesílil a vzduchem se neslo jásavé volání stovek hlasů dýchajících čirou radostí: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, Bůh v nich má zalíbení."
Když opět nastalo ticho a zavládla tma, znejistěli jsme. "Co teď máme dělat?" ptal se jeden druhého beze slov, pouze nevyslovenými otázkami usazenými v očích. Víra ale z našich srdcí nezmizela, hořela silným a mocným plamenem a vedla nás v rozhodování. A tak starší sehnali stáda ovcí a vydali jsme se na cestu. Každý žasl a rozvažoval o tom, čeho jsme byli svědky.
Temnotou začala blikat světýlka z nedalekého města, když jsme dorazili ke skalní jeskyni. Opatrně jsme přistoupili blíž a nahlédli dovnitř. V chudých jeslích vystlaných slámou leželo právě narozené dítě; malý chlapeče. Jeho krásná tzvářička byla tak drobounká, tak zranitelná, ale přesto z něj vyzařovalo cosi mocného a vznešeného. Slova nemohla vyjádřit to, co jsme cítili, a tak jsme jen v úctě poklekli. Muž v dlouhém plášti a sličná dívka stojící u jeslí se na děťátko láskyplně dívali. Zmmocnila se nás obrovská radost. Vzhlédl jsem; po vrásčité otcově tváři stékaly slzy dojetí a neskutečného štěstí. Vyprávěli jsme o tom, co jsme zažili a chválili a oslavovali Pána, neboť on nezapomněl. Slyšel všechny naše prosby a úpěnlivé volání. Znovu jsem se podíval do tváře ležícího chlapečka a duši mi naplnila jistota. Věděl jsem to. Věděl jsem, že se právě zrodila naděje...

Citáty - z jedné třídy ve škole

18. prosince 2011 v 14:04 Citáty
V jedné z našich tříd jsou na zdi napsané různé citáty a já jsem se do nich jednou začetla. Připadaly mi krásné a zajímavé, takže se s vámi o některé dělím ;-)

  • Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí. (K. Čapek)
  • Nikdy neměj strach ze stínů, prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo. (Renkelová)
  • Naše štěstí nespočívá ve skutečnostech, ale v tom, jak je vnímáme. (La Rochefoucauld)
  • Štěstí nespočívá v tom, že můžeš udělat to, co chceš, ale že vždy chceš to, co děláš. (Tolstoj)
  • Pokud nenajdeš štěstí v sobě, ve vlastném srdci, jinde je nenajdeš ani s nejlepší lucernou. (Urban)


Já vím, já vím, ale když on opravdu nebyl čas

10. prosince 2011 v 14:06 O mně a o blogu
Opět jsem vás tu dlouho zanedbávala. Žádné nové články, komentování těch vašich taky nulové... Ale tentokrát to vážně nebylo z lenosti. Měla jsem dost přeplněný program, kromě školy a příprav na závěrečný ples našich taneční.

Ve středu jsem celé odpoledne měla zkoušku sboru a večer vystoupení. I přes nervozitu a špatné podmínky (skoro mráz, takže rozladěné nástroje) se nám to opravdu povedlo a hrozně mě to bavilo :-)

A v pátek nás čekal ten ples. Museli jsme mít dlouhé šaty, takže jsem byla dost nervózní, že si na ně šlápnu při tanci a roztrhnu si je. Čekal nás slavnostní nástup (vážně úžasný, na nádhernou melodii, až z toho mrazilo, jak šla ta masa lidí (asi 80 párů) naprosto stejným krokem, různě jsme se proplétali a tak...) a potom tři pánské a tři dámské volenky s předáváním květin. Ani jednou jsem neseděla :-) A dál se tančilo a tančilo a tančilo. Po druhé přestávce se konalo velké finále taneční soutěže, která měla tři kola a já s jedním klukem jsme se dostali až do toho finále. Tančilo šest párů asi z 80. Byla jsem dost nervózní :-D My holky jsme se musely převléknout do krátkých šatů a pak to nastalo. Nervozita úplně zmizela a já si to jen užívala. Víte, předtím byla na parketu dost tlačenice (a to jsem to popsala mírně), takže to byla skvělá příležitost, jak si užít tanec :-) A ten kluk tančí nejlíp ze všech, co znám. Přetančili jsme čtyři tance a pak pokračoval normální ples, porota musela sečíst své hlasy.

Ty jo, mě tanec TAK baví!!!!!! Z celého plesu (od půl osmé do půlnoci) jsem netančila jen asi dva tance a ostatní jo. Je to super!!! :-)

Potom bylo slavnostní vyhlášení. My jsme skončili pátí, ale i tak to je úspěch :-) Ale myslím, že ten pár na prvním místě si to tak úplně nezasloužil, podle mého byly některé páry i lepší. No, nic s tím nenadělám, takže to nevadí :-)

Celý ples se vážně povedl, byl úžasný a skvělý a nádherný a já teď celý den jen sedim, přehrávám si celý večer a mám takový smutný pocit, že už to nikdy neprožiju znovu, že už ten ples minul...
Ale zapsala jsem se do pokračovacího kurzu s jedním klukem!!! :-)

A vás tohle strašně nudí :-D No nic, tak končím :-)