Zrození naděje

23. prosince 2011 v 15:27 |  Moje tvorba
Moji milí,
chtěla bych se s vámi podělit o mojí vánoční povídku. Je to vlastně příběh o narození Ježíše, ten, který všichni znáte, ale z pohledu pastýřů. Mám z ní ohromnou radost, protože od té doby, co jsem na gymplu, jsem téměř přestala psát a nových povídek je skutečně málo...
Usaďte se, zapomeňte na předvánoční shon a starosti a pusťte se do čtení...


Na celý kraj padla tma; inkoustová, sametová a vřelá, která vše objala do své náruče. Seděli jsme všichni u ohně, oranžové plameny vesele tančily a kreslily na tváře přítomných podivné plápolavé obrazce. Byla vlahá noc, naše ovce už odpočívaly. Najednou se ozvala tichá tklivá melodie, tak krásná, až srdce usedalo. Vzhlédl jsem a uviděl mého otce; držel svojí vyřezávanou píšťalku. Někteří se k němu přidali, já však jen seděl a unešeně poslouchal. Touha a úpěnlivé volání toho, jehož jsme očekávali, se jasně a prosebně nesla vzduchem nasyceným vůní čerstvé trávy a jakéhosi divokého koření. Stoupala ke hvězdám, které svou vznešeností braly dech; byly tak nesmírně vzdálené a přesto skutečné.
Hrávali jsme takto večer co večer, po celý můj život, ale dnes to bylo čímsi jiné. Jindy nás plnil neklid, tíseň nebo smutek, dnes se však do našich srdcí snesl mír a pokoj a tišil naše nitra. Vál vlahý vánek, pročesával stébla trávy pokrývající jako koberec zelené pláně a listy ve větvích stromů. Podíval jsem se po ostatních a pocítil stejný klid a zároveň jakési radostné očekávání.
Bylo pozdě, lehl jsem si tedy do trávy a pozoroval noční oblohu. Jedna z tisíců hvězd byla podivně jasná, šířila kolem sebe vlídnou a teplou záři, která zastiňovala všechno ostatní. Její svit vypadal tak naléhavě, jako kdyby něco oznamovala. Déle jsem nemohl přemoci spánek; oči se mi klížily a tichí melodie naší pastýřské písně mě uspávala...
Náhle mě probudily zmatené hlasy. Zemi stále ještě vládla tma, jitro nenastalo. "Co se děje?" zeptal jsem se a jeden z pastýřů mi odpověděl: "Podívej se!" Hlas se mu nepatrně třásl a při těch slovech ukázal na záři, která pronikala tmou, zaháněla stíny a neustále se přibližovala. Naplnil nás strach, bylo to něco neznámého a zvláštního. Semkli jsme se blíž k sobě a v napjatém tichu čekali. Rozklepal jsem se, ač mi velká zima nebyla. Nikdy jsem nic podobného neviděl! Oslňující světlo jiskřilo a téměř oslepilo naše oči a v tom světlu se cosi pohybovalo. Byla to bytost? Nikdo nevěděl, jen jsme v bázni a úžasu očekávali, co se stane. Postava v nadpozemsky bělostném rouchu pravila: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." Jeho slova byla tak podivná, tak nepochopitelná ve své kráse, naše srdce však porozumněla a naplnila se vírou.
Jasný svit ještě zesílil a vzduchem se neslo jásavé volání stovek hlasů dýchajících čirou radostí: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, Bůh v nich má zalíbení."
Když opět nastalo ticho a zavládla tma, znejistěli jsme. "Co teď máme dělat?" ptal se jeden druhého beze slov, pouze nevyslovenými otázkami usazenými v očích. Víra ale z našich srdcí nezmizela, hořela silným a mocným plamenem a vedla nás v rozhodování. A tak starší sehnali stáda ovcí a vydali jsme se na cestu. Každý žasl a rozvažoval o tom, čeho jsme byli svědky.
Temnotou začala blikat světýlka z nedalekého města, když jsme dorazili ke skalní jeskyni. Opatrně jsme přistoupili blíž a nahlédli dovnitř. V chudých jeslích vystlaných slámou leželo právě narozené dítě; malý chlapeče. Jeho krásná tzvářička byla tak drobounká, tak zranitelná, ale přesto z něj vyzařovalo cosi mocného a vznešeného. Slova nemohla vyjádřit to, co jsme cítili, a tak jsme jen v úctě poklekli. Muž v dlouhém plášti a sličná dívka stojící u jeslí se na děťátko láskyplně dívali. Zmmocnila se nás obrovská radost. Vzhlédl jsem; po vrásčité otcově tváři stékaly slzy dojetí a neskutečného štěstí. Vyprávěli jsme o tom, co jsme zažili a chválili a oslavovali Pána, neboť on nezapomněl. Slyšel všechny naše prosby a úpěnlivé volání. Znovu jsem se podíval do tváře ležícího chlapečka a duši mi naplnila jistota. Věděl jsem to. Věděl jsem, že se právě zrodila naděje...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clarett Clarett | Web | 23. prosince 2011 v 20:19 | Reagovat

Víš, že první, co mě napadlo bylo, že ses zase podívala na Born of hope? :))

Ale je to nádherné, moje milá. Prosté, silné, Tvoje. Ať ve Tvém srdci tahle naděje hoří pořád, ať jsi kdekoli, i na tom našem gymplu. :-) Děkuju za to.

2 Vendy Vendy | Web | 23. prosince 2011 v 21:10 | Reagovat

To je úžasně krásný.
Tu naději jsem cítila z každého tvého slova.
Děkuji za  krásnou povídku, která přináší světýlko do duší... a přeji ti hezké vánoce s lidmi, které máš nejraději, a kteří mají nejraději tebe...

3 Lucerna Lucerna | Web | 23. prosince 2011 v 21:20 | Reagovat

Nadherne! ano nadej je to co potrebujeme k zivotu ako kyslik :) Krasne Vianoce prajem :)

4 bri12 bri12 | Web | 23. prosince 2011 v 22:24 | Reagovat

Překrásná povídka :-) Vyhrkly mi slzy do očí, když jsem jí četla. Tenhle rok mi přišlo všechno připravování na Vánoce strašně povrchní a prázdné. Všichni se jen sháněli po dárcích, po tom aby bylo všechno do puntíku zařízený, prostě jako by se všechno kouzlo Vánoc vytratilo. Něco takového jsem potřebovala. Znovu jsem si uvědomila, co je na těchto dnech nejdůležitější a zítřek budu moci v klidu oslavit :-) Díky.

5 Jíťa Jíťa | Web | 24. prosince 2011 v 9:56 | Reagovat

Krása... Není snad nic lepšího, než si dněska ráno přečíst tenle příběh... :)

Přeju ti krásné svátky, pohodu, klid, mír, lásku a víru :)

6 bri12 bri12 | Web | 24. prosince 2011 v 17:17 | Reagovat

Není zač. A také přeji krásné a radostné Vánoce! :-)

7 Jíťa Jíťa | Web | 31. prosince 2011 v 16:21 | Reagovat

Ahoj Caddy, chci ti popřát všechno nejlepší do nového roku, hodně štěstí, lásky, víry, inspirace, dobrých dnů a radosti :)

8 Ynka Ynka | Web | 2. ledna 2012 v 11:37 | Reagovat

je to moc krásné... ty máš prostě pro vyprávění neuvěřitelný cit... nádhera! :o)

Jsem ráda, že jste si Silvestr tak užili; není nad bandu kamarádů ;o)

9 Gába Gába | Web | 10. února 2012 v 23:18 | Reagovat

Úžasná povídka :)) Snad ten Gympl nepůjde zas až tak na úkor povídek ne? :D Jen tak dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama