...Melodie...

4. května 2012 v 17:11 | Caddy |  Moje tvorba
Minulý pátek jsem byla v krajském kole olympiády z ČJ. A při slohu nám zadali zajímavé téma, na které se mi docela pěkně psalo :-)
Je to trochu depresivní a tentokrát bez happyendu, který mě většinou charakterizuje ;-)
Téma je napsané tučně (první dvě věty). Mohli jsme napsat jakýkoli útvar, prostě navázat na tato slova...

Klavíristovy štíhlé prsty se po klávesách pohybovaly stále pomaleji. Hudba doznívala, poslední tóny se vytrácely...
Seděl za piánem, sám, ponořen v myšlenkách a ztracen v dávných vzpomínkách. Melodie, která zrovna dozněla, mu připomněla onu osudnou noc. Tenkrát byl mráz a stříbřitý měsíc jiskřil v krystalcích sněhu. Kráčel městem a srdce mu v hrudi divoce tlouklo. Ó, jak jasně se mu ten děsivý pocit strachu vryl do paměti! Neslyšně se kradl tmou, skrýval se ve stínech a snažil se unikat téměř všudpřítomnému pohledu úplňku. Noc byla poklidná a plná míru, jeho nitro však rozbouřené protichůdnými pocity. Hrůza, hrůza ledovější než sníh, který nedávno napadl. Děs z toho, co musel udělat. Tíseň a smrtelná úzkost. Hnusil se sám sobě, nadával si, že je zbabělec, ale strach o vlastní život tlumil všechno ostatní. A tak pokračoval dál liduprázdnou ulicí a stále se blížil k onomu místu. Roztřásly se mu ruce - i tento detail se po takové době pamatoval - a zpomalil. Stál před malým rodinným domkem, jehož okénka přívětivě zářila do temnoty. Zaslechl tichý hovor a melodii nesoucí se z domu a stoupající ke vzdáleným hvězdám. Melodii plnou bezstarostnosti a radosti. Ne, nemůže to udělat! Nesmí zmařit životy nevinných lidí!
Klavírista se nevesele usmál. Ano, tenkrát nastal zlomový okamžik. Svedl bitvu své vůle se zbabělostí - a zbabělost vyhrála.
Když poté vyběhl ze dveří ven na ulici, hořce se rozplakal. Už tehdy poznal, že zvolil špatně. Rozběhl se. Utíkal zběsile a toužil potlačit vzlyky, jež se mu draly z hrudi. Padl tváří do sněhu a bodavý mráz na nepatrnou chvíli zmrazil jeho temné myšlenky, potom však znovu uslyšel melodii, melodii v jeho hlavě, která se svou veselostí krutě vysmívala jeho rozervanému srdci. Nevěděl, jak dlouho tam ležel, chtěl zemřít za to, co provedl, ale vstal a pln prázdnoty a otupělosti pomalu odešel.
Klavírista si povzdechl. Uběhlo tolik času a zažil moře událostí a změn. Svým životem, každičkým činem se snažil odčinit ten hrůzný skutek. Lítost a žal v něm však dál přetrvávaly a melodie, která právě vytryskla na povrch, mu nikdy nedovolila zapomenout...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 5. května 2012 v 10:24 | Reagovat

To je jak povídka od Poea, aspoň v tom duchu napsaná. Myslím, že moc dobrá. Dokonce by stála i za delší rozepsání...

2 Lucerna Lucerna | Web | 5. května 2012 v 20:08 | Reagovat

Pri citani mi akurat hrala pesnicka, kde bol zakonponovany hlavne klavir :). Suhlasim z Vendy, velmi poeticky napisane.

3 ♥VeNDy♥ ♥VeNDy♥ | Web | 7. května 2012 v 21:25 | Reagovat

Velice pěkné

4 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 8. května 2012 v 13:52 | Reagovat

Já jsem včera večer dočetla Obraz Doriana Graye, takže mi to připomnělo jeho, ty myšlenkové pochody a špatná rozhodnutí atd. Nic veselého, rozhodně :D Ale napsáno to je krásně.

5 Taure Taure | Web | 16. května 2012 v 15:20 | Reagovat

Páni,nádherně píšeš! =)

Je to smutné,ale opravdu krásně napsané =). Jinak - moc krásný blog! =)

6 Taure Taure | Web | 16. května 2012 v 17:51 | Reagovat

Uch,děkuju,ale ten desing je jen narychlo =)

7 Ynka Ynka | Web | 18. května 2012 v 10:30 | Reagovat

opět nádherně popsané, jako vždy ;o) Akorát by mě zajímalo, co přesně ten klavírista udělal a co ho k tomu vedlo, zjistit, co pak bude znamenat zbabělost, z čeho vycházela, a co znamená vůle, za co měl bojovat... asi jsem otravná, já vím :D A samozřejmě ti musím pogratulovat, že ses dostala až do krajského kola, klobouk dolů! ;o)  

PS: ten design je úžasný! Zelená je prostě nejlepší! :D

8 bri12 bri12 | E-mail | 25. května 2012 v 19:54 | Reagovat

Moc krásná povídka. Taky si říkám, že bych měla zkusit něco napsat, ale všechny příběhy, které mě napadají, by si zasloužili špatný konec a ten se mi vždy blbě píše. Povídku s opravdu špatným koncem jsem napsala jen jednou, ale byla to jedna z mých nejhorších. Lépe se mi píše o naději a štěstí, alespoň na konci příběhu. Avšak nejprve bych měla napsat povinný slohy do školy. Měli jsme psát úvahu na téma: "Jakým člověkem bych chtěla být?" Psala jsem to několik hodin. Nakonec jsem to ztratila a dostala pětku za neodevzdání :D Asi bych si to měla napravit. Snad o prázdninách najdu více času na psaní, čtení, focení a kreslení (a prohlížení blogů), protože tyto věci teď velmi zanedbávám.
PS. Blogy teď hrozně flákám a tak jsem ti ještě nepochválila design. Opravdu moc pěkný a optimistický :-)

9 andulef andulef | Web | 29. května 2012 v 18:54 | Reagovat

Skvěle píšeš, opravdu. A krásný desing blogu, zelená je nejhezčí!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama